Povídá se o jednom staviteli, co se nabídl, že postaví most přes ohromnou propast, která dělila obyvatele malého města od zbytku země. Místo železa však tajně postavil stavení z levného skla a obarvil ho barvou tak, aby přidal mostu železné pozlátko.

Když dostal odměnu, na které náramně vydělal, odešel z města pryč. Po roce izolované město všichni opustili a náš stavitel se přišel ze zvědavosti podívat nazpět, aby zjistil, jak je možné, že jeho křehká stavba vydržela přechod tisíců bot a koní.

Přes barvu, která zahalovala sklo, si však nevšiml, že most již očekává svého posledního návštěvníka a do propasti pod ním se den co den sypal prach z rozpadajících se tabulí.

Nedaleko lidé slyšeli pouze rachot směřující od propasti. Bylo pro ně navždy záhadou, jak mohl most znenadání sám od sebe zmizet.

Proto máte-li čisté svědomí, jste vždy před beznadějným pádem ochráněni.