V současné době je v nabídce velké množství bižuterních komponentů z různých materiálů. Jako alergik jsem vyloučila komponenty z obecného kovu. Na výběr zůstalo stříbro a rhodium.

Záhadou pro mě po dlouhou dobu byla skutečnost, že některé šperky ze stříbra jsem mohla nosit a po "jiném" stříbře jsem měla nepříjemnou akutní alergickou reakci.

Jak to tedy se stříbrem je? Proč některé náušnice mohu a jiné nemohu nosit?

Stříbro je známé od starověku. Mezi jeho vlastnosti patří dobrá kujnost a ačkoli je právem zařazeno mezi drahé kovy, je po chemické stránce značně nestálé. Na vzduchu rádo oxiduje (také se Vám stalo, že prstýnek po několika měsících zčernal....). K docílení pevnosti se do stříbra přidávají další kovy jako je např. měď, nikl nebo zinek. A zde je právě kámen úrazu. Zejména poslední dva zmíněné kovy patří mezi ty, které dráždí naši kůži.

Tedy nejsme alergičtí na stříbro jako takové, ale s největší pravděpodobností na další kovy, které se do stříbra přidávají.

A co Rhodium?

Rhodium je kov svou barvou připomínajícíj již zmíněné stříbro. Avšak na rozdíl od stříbra je podstatně odolnější vůči zevním vlivům jako je vzdušná vlhkost a pot. Někdy se stříbrné šperky potahují tenkou vrstvou rhodia z důvodu, aby nám např. náušnice, na které jsme si ušetřili, nečernaly. Další výhodou je to, že tento kov nedráždí pokožku. Proto je vhodný i pro alergiky.

Nyní je na nás, čemu dáme přednost.

Já si zvolila. Je pro mě sázka do loterie koupit si stříbrný šperk, protože mi nikdo nezaručí, že po hodině nošení krásných tepaných náušnic si nebudu další minimálně týden léčit hnisající uši. V souvislosti s alergií bych chtěla zmínit, že chyba není ve starožitných náušnicích, ale v mém organismu, který reaguje nepřiměřeně.

Rhodiované komponenty snáším naprosto v pohodě, bez nepříjemného svědění a červenání pokožky. Mohu, dle vlastní zkušenosti doporučit.

Pokud mi napíšete své poznatky, budu ráda.

Helena