Jsem kočovná cikána. Nepočítajíc přesun do svého prvního samostatného bydlení v rodném městě, stěhovala jsem se celkem osmkrát. Křižuju republiku a vozím s sebou staré verky…

I. O skříňce

(Karlovice 2004) – Není ta Vlaďka nějaká zvláštní? – Proč? – No, má doma takový divný nábytek… Tenhle rozhovor mi pobaveně převyprávěla sousedka po odjezdu své sestřenice, kterou přivedla podívat se ke mně na keramiku…

(Karlovy Vary 1997) Mám pronajatý svůj první ateliér, všechno zuřivě natírám na zeleno-modro, dřevěné křesílko, co jsem přivezla od popelnic na střeše trabantu, i starou skříňku, kterou se mi podařilo koupit za stovku

(Hartvíkovice 1998) Zeleno-modrá skříňka se stěhovala se mnou. Vzpomínka na kamarádku, jak mi jí na dvoře pomáhá brousit, abych ji mohla natřít na hnědo.

(Křižanov 2002) Jiná chalupa, skříň dostává oranžový kabátek, do sbírky nábytku, stěhujícího se se mnou po republice, přibývá starý otřískaný stůl, který stál léta v zahradním altánu.

(Karlovice 2003) Skříňku i stůl rekonstruujeme a namoříme, stojí v kuchyni… celý byt je zařízený podobně posbíranými kousky.

II. O kredenci ( čudlíčky a šuflíčky)

(Prudnik 2006) V soutěži o nejzajímavější expozici na výstavě lidových tvůrců a uměleckého řemesla těsně vyhráváme nad malířem a keramikem Robertem…

(Cotkytle 2007) Koupili jsme chalupu, ve světnici zůstala stará otřískaná kredenc. Natírám ji zrovna v době výstavy v Prudniku. Telefonuje Robert – soutěž letos vyhrál on, radost má prý trochu umenšenou lítostí, že jsme se odstěhovali. Stěžuji si na své neumělé kredencové dílo a dostávám slib, že mi s přemalováním kredence pomůže, až bude třeba.

(Cotkytle 2010) Vymýšlíme s Robertem realizaci společné výstavy na zámku v Otmuchowě, sedíme v už zrekonstruované světnici, kde mnou na žluto-modro po indiánsku pomalovaná kredenc esteticky už docela bije do očí. Ukazuji Robertovi keramické úchyty, které jsem k ní vytočila. Říkám jim čudlíčky, jemu to připomíná šuflíčky. Je Polák a ta slova ho fascinují. Téma na kredenc na světě – nějaké šuflíčky navíc se hodí vždycky. Ještě doladit praktickou stránku – spodek tmavý, aby se kredenc nešpinila, vršek světlejší, aby rozjasnil místnost. Jedeme koupit tmavě zelený a oranžový Balakryl. Bílý mám doma. Jsem za učně, dostávám k natírání jen velké plochy.

III. O žďorbárně (co bude díky soutěži s Balakrylem hotová dřív než dílna)

(Dolní Bolíkov 2012) Opět stará chalupa, tentokrát trochu modernější. Šuflíčková kredenc zůstává v Cotkytli. Tady velký kredencový objev vedle cirkulárky: na spálení připravená menší celodřevěná a hodně stará kredencka. Nálezový stav, ale ještě k zachránění. Tady se ale do kuchyně hodit nebude – bude z ní žďorbárna, skříňka na nejrůznější „užitečnosti“ do dílny/ateliéru. Až tedy ta dílna bude mít podlahu, strop, okno a čtvrtou stěnu.

(2013 Dolní Bolíkov) Domlouváme s Robertem společnou letní akci, vymýšlíme nějaké keramické sdružení a vtom přichází z Fleru zpráva o soutěži s Balakrylem. Vzpomínáme na malování kredence v Cotkytli a dáváme dohromady fotky. Pobavily. Na některých jsou plechovky s barvou zabírané jak na reklamu. Těžko říct, jestli záchrana vyhozené kredence a její použití na skříňku do keramické dílny je recyklace. Chuť přijít na to, jak ji pomalovat (šuplíčků už má dost) a také tak učinit, ještě dřív než bude hotová dílna, je ale veliká… Pouštíme se do toho, i když do soutěže nakonec přihlásíme něco jiného, pravděpodobně výrobek ze starých sáněk.

Jdu vytočit čudlíčky.