Na první pohled se může zdát, že výroba domácích těstovin je složitá alchymie. Ale jakmile to člověk jednou zkusí, zjistí, že za tou „kouzelnou“ chutí čerstvého těsta se skrývá spíš klid, rytmus a trocha radosti z tvoření. Ať už pomocí stroje nebo ručně – vždy jde o stejnou podstatu. Těsto, čas a chuť to zkusit.
Když práci odvede stroj
S přístrojem PastaIO je výroba těstovin překvapivě jednoduchá. Nejen samotné používání, ale i čištění zvládne každý, snad jen s výjimkou těch nejjemnějších měděných matric, které vyžadují trochu trpělivosti.
Do hlavní nádoby nasypu mouku a na displeji hned vidím její hmotnost. Po zavření víka si zvolím buď rychlý režim, nebo variantu s krátkým šestiminutovým odležením těsta. Displej mi pak rovnou ukáže i potřebné množství tekutiny.
Tekutinou může být obyčejná voda se špetkou soli, voda s olejem nebo kombinace voda – olej – vejce. Důležité je dodržet hmotnost, kterou přístroj doporučí. Každá mouka je ale trochu jiná, a tak je potřeba občas zkusit, jak se chová. Když si ale člověk najde svou oblíbenou značku, jde to pak doslova jako po másle. Postupně jsem vyzkoušel většinu matric – včetně těch, které vytvářejí pláty pro lasagne.
Ruční cesta: pomalejší, ale srdcovější
Na YouTube jsem viděl nespočet videí – od testů moderních pastamakerů až po tradiční ruční výrobu, jak ji dělají staří Italové. Je fascinující sledovat, jak z obyčejné mouky a vajec vzniká něco tak krásného. A přiznávám, že právě tahle „pomalejší“ cesta mě chytla za srdce.
Jeden z receptů, který mě zaujal, byl na klasické vaječné těstoviny: na jeden díl mouky se přidává 60 % vajec. Například na 200 g mouky to vychází na 120 g – tedy dvě vejce velikosti M a jeden žloutek navíc. Mouku vysypu na vál, udělám důlek, přidám vejce, trochu soli a lžíci oleje. Vidličkou vejce lehce promíchám a z okrajů postupně zapracovávám mouku, až vznikne hmota, která už nelepí. Pak přichází ta „ruční“ část – hnětení. Deset minut klidného rytmu, kdy těsto postupně zjemní a vyhladí se pod rukama. Nakonec ho zabalím do fólie a nechám alespoň půl hodiny odpočívat.
Malá vychytávka: sekáček místo svalů
Musím se přiznat – nevydržel jsem dlouho u čistě ručního postupu. Zkusil jsem těsto promíchat v sekáčku na potraviny, což je taková menší varianta food-processoru. A světe div se, funguje to. Krátkým promícháním se suroviny spojí, vznikne pevná hmota, kterou pak stačí jen krátce prohníst na válu. Poté těsto odpočívá stejně jako v klasickém postupu, jen mě nebolí ruce.
Pro konečné zpracování používám ruční válcový strojek na těstoviny. Těsto několikrát projedu mezi válci na nejširší nastavení, přeložím ho na třetiny a opět vyválím. Tento postup zopakuji asi pětkrát. Výsledek je hladký a jemný plát, který se chová přesně jako ten ručně hnětený. Pak už jen postupně snižuji tloušťku, dokud plát nemá ideální tenkost podle toho, co chci vařit.
Závěrem
Ručně nebo strojově – obojí má něco do sebe. Stroj ušetří čas a nepořádek, ruce zase dodají těstu duši. A já mám rád ten okamžik, kdy se z obyčejných surovin stane něco výjimečného, co krásně voní a chutná. Možná právě proto mě těstoviny nikdy neomrzí. Jsou trochu jako život – občas je třeba přidat mouku, někdy trochu vody, ale hlavně to nevzdat a pokračovat, dokud to nedrží ten správný tvar.

