Konečně jsem si našla trochu času na blog. Už dlouho jsem se chystala na článek o sumo zápasech, na kterých jsme byli v polovině května.

Sumo je japonský národní sport. Myslím, že pro cizince je trochu složité sumo úplně pochopit. Je to tradiční hra plná přísných pravidel a náboženských symbolů a rituálů. Chvílemi jsem měla pocit, že nesleduji sport, ale nějaký náboženský obřad.

Sumo zápasy se pořádají šestkrát do roka ve čtyřech městech, v Tokiu, v Nagoye, v Fukuoce a v Osace. V každém městě se zápasí po dobu 14 dnů. A je to vždycky velká událost. Všechny lístky většinou zmizí již v předprodeji. Japonci obvykle chodí na sumo zápasy s celou rodinou. Stráví tam společně celý den, dají si oběd a fandí.

Zápasy sumo se odehrávají v 土俵 [dodžó], čtvercovém vyvýšeném ringu. Ve středu ringu je ze snopků slámy vytvořen kruh. Cílem zápasu je pak protivníka vytlačit právě z tohoto kruhu nebo donutit protivníka, aby se dotkl země jakoukoliv částí těla (mimo chodidla samozřejmě). Japonci vždy dodávají, že podstatou hry je vyvést soupeře z rovnováhy. A ono vyvedení soupeře z rovnováhy je docela legrace. Dva statní, velcí muži si tahají za opasky a pupkují se.

Zápasy jsou rozděleny do několika kategorií. Před začátkem každé probíhá 土俵入り [dohjóiri], slavnostní vstup a obřadní představení zápasníků v kruhu ringu. Zápasníci nejsou rozděleni do kategorií podle váhy, jak bychom předpokládali, ale podle do té doby dosažených úspěchů. Takže se docela běžně stává, že spolu zápasí hubeňour a tlusťoch. A také se docela často stává, že hubenější zápasník pokoří toho většího. Mrštnost, dáli se tomu tak říkat ve váhové kategorii 120 kg, je překvapivě důležitější než váha.

Sumo zápasníci nosí speciální břišní pás 回し [mavaši], který je ovinutý okolo slabin, pasu a na zádech je zauzlovaný. No upřimně je to dost legrační pohled na chlapy velké jako hora, oblečené jen do kousku lesklé látky.

Zajímavá je také strava zápasníků, protože, jen si to představte, je to asi pořádná fuška vykrmit se na takovou velikost a hlavně si pak tuto postavu udržet. Všichni jedí speciální vysokokalorickou polévku ちゃんこ鍋 [čankonabe], která se připravuje  z mořských chaluh, kuřecího, vepřového a rybího masa, tofu a zeleniny. Čankonabe se jí s miskami rýže a zapíjí se pivem.

Tak to byl jeden z našich květnových zážitků! A jak jste květen strávili vy, mí milí čtenáři a čtenářky?

Přeji krásný víkend!