Dnes si budeme povídat a hlavně vzpomínat nad kresbou na obyčejném baličáku od e-zaby.

Žabička svoje touhy, nostalgické vzpomínky a sny jednoho dne propojila s přidanou naprosto praktickou užitnou hodnotou! Jdeme do zpovídání. ;-)

Kreslíme: Žabičko – můžu Ti vlastně říkat žabičko? – mně se to totiž moc líbí.

e-zaba: Když se Ti to líbí, zlobit se proto nebudu ;)

Kreslíme: Co Tě spojuje s touto kresbou a proč „Superdílo“?

e-zaba:

Nevím, jestli je mé dílo úplně super a nejlepší ze všeho, co jsem kdy nakreslila, ale patří mezi poslední kresby, které jsem kreslila na hodinách večerní kresby na univerzitě v HK.

Kreslíme: Že by mladistvá studentská nostalgie? :-)

e-zaba:

Kdepak. Kamarád mne před pár lety přemluvil, ať se přijdu podívat mezi jeho studenty. Nejdříve jsem se trošku zdráhala, protože výtvarné vzdělání nemám žádné - pokud se tedy nepočítá liduška na základce :-).

Ale zvědavost zvítězila. A tak jsem se jednoho dne zhluboka nadechla a zaklepala na dveře.

Kamarád, který kurzy večerní kresby vedl, mne hned postavil před stojan a potichu zmizel. Chytla jsem do ruky uhel a přestala vnímat svět. Od té doby jsem se snažila chodit, co jsem mohla.

Takových jako já, tam bylo více. Ze srandy jsme si říkali věční studenti. Někteří opravdoví si mne občas spletli a ptali se mne, na který obor chodím a jestli půjdu s nimi do hospody. Bylo to milé :)

Bohužel se časem ukázalo, že po návratu z mateřské není v mých silách v tomto pokračovat. Dojížděla jsem hodinu do práce, pak do angličtiny a teprve potom na večerní kresbu, kam jsem navíc přišla až v půlce. Domů jsem se vracela kolem 9 večer a tak jsem svoji malou ani neviděla.

Snažila jsem se to vydržet, ale po měsíci jsem to vzdala.

Bylo mi to líto, ale práce a potřeba spánku byla důležitější než moje kreslení. Přece jen, za měsíc jsem najezdila přes 2000 km.

Tuto kresbu považuji za jednu ze svých povedenějších a patří mezi poslední. A když ji vidím, vždy si na ty příjemné hodiny strávené před stojanem s nějakou tou "živolou"  - jak jsme říkali modelům a modelkám - vzpomenu.

Malovat "naživo" je pro mne opravdová radost. A portrét "živoly" přímo svátek.

Doufám, že zase se nějaká jednou najde a tu chvíli se mnou vydrží.

Kreslíme: Vážení přátelé a milí náhodní příchozí čtenáři. Máme tu výzvu – kdyby se tu vyskytl někdo odvážný a chtěl by postát modelem – už víte – komu se ozvat.

No a žabičko – tím jsi kreslení ale nevzdala, že ne?

e-zaba:

Tehdy vzdala. Nebylo v mých silách stihnout vše na světě. Ale nějak kreslení a malování nevzdalo mě :-)

Takže jsem nevydržela a do roka a do dne jsem zase držela tužku v ruce. A dokonce i štětec. Do jednotvárného života na mateřské mezi hrnci a plínkami přináší kresba a malba vyrovnanost a udržuje rozum v poslušnosti ;)

Tentokrát jsem ale potřebovala trochu se posunout a s kresbami do šuplíku vylézt na světlo a tak jsem se objevila tu. A jsem zde ráda :)

Kreslíme:

Tak to je dobře. Protože já o Tobě vím, že máš ve své nabídce naprosto úžasná trička s ručně malovanými obrázky.

e-zaba:

Díky  Zvolila jsem malbu na trička, protože jsem si myslela, že užitná hodnota trička přidá mým pracem další rozměr. Navíc jsem měla na co navázat. Od střední školy jsem sobě, svým dětem, známým a kamarádům namalovala docela hodně trik. Takže, když jsem konečně objevila kvalitní barvy na textil, bylo jasné, kterou cestou na světlo půjdu.

Kreslíme: A je to i tak, že třeba vznikne nejdřív nějaká kresba, u níž přesně vidíš, jak úžasná by byla i na tričku a potom vezmeš předlohu a štětce a barvy na textil a jdeš do toho?

e-zaba:

Většinou je to tak, že mám triko s nějakou divnou barvou, třeba fialovou, a určitým střihem a hlavně výstřihem, který je u dámských trik určující. A pak přemýšlím, co by se na fialovou hodilo. Hlavně barevně. K fialovému triku jsem si vybrala jeho doplňkovou barvu žlutou a hledala žlutého ptáčka. Taky umístění je důležité. Výsledkem nemá být ptáček, ale tričko jako celek včetně jeho budoucí nositelky. Druhou variantou je tričko na přání. Tam se snažím vyhovět a přinést ještě něco málo mého, pokud to přání umožňuje.

Moc děkuji e-zabe pro mě alias žabičce, že byla ochotná si se mnou povídat a podělit se o prožitek ze svého života s námi všemi.

Jménem klubu Kreslíme pro Vás připravila tento blog   ateliersarka.

Taky kreslíte a nebo chcete kreslit? - S námi možná zase začnete čmárat po papíře jako v dětství. Stačí se přidat do klubu, nasát atmosféru a dál se uvidííííí....

My totiž kreslíme profesionálně, kreslíme energeticky a nebo jen tak prostě pro zábavu, protože kreslení nás prostě baví :-)