Už od loňského roku se členové našeho klubu Kreslíme s Vámi dělí o své nejzajímavější zážitky a zlomové okamžiky ve své tvorbě.
Doufáme, že bude co vyprávět i letos.
Jako první se o svůj zajímavý zážitek podělí JITKA STUDÉNKOVÁ 2D.
Kreslíme: Jitko, vidím před námi na stole vlastně dva obrazy.
Jitka: Ano a vidíš správně...o tom je celý ten příběh.
Kreslíme: Aha, tak povídej. My v klubu jsme totiž skupinka lidí šíleně zvědavých :-)
Jitka:
Je to delší příběh. :-) Před lety jsem cca po třicetileté přestávce v kreslení vzala do ruky tužku a začala kreslit.
V té době jsem hodně pracovala s Aurasomu a prostřednictvím kresby jsem uvolňovala pocity, které přicházely. I když jsem byla fascinovaná „aurasomáckými“ barvičkami, tak jsem nakreslila desítky obrázků pouze tužkou.
Až po měsících jsem začala zkoušet pastelky a suchý pastel. Současně jsem poměrně dost toužila po tom, abych si osvojila práci v některém z grafických programů na PC.
Vyzkoušela jsem jich několik – těch programů, ale vždy jsem to velmi rychle vzdala. Prostě mi to nešlo.
Pak přišel zřejmě osudný mezník. Procházela jsem výcvikem v „přátelských konstelacích“ a po jednom z kurzů zaměřeného na přijetí vnitřní matky jsem se paradoxně také spřátelila se svojí mužskou energií. A najednou šlo všechno nějak lépe. "Náhodou" jsem pak objevila tehdy téměř nový program PaintNet a světe, div se, zvládla s ním pracovat během jednoho večera.
A pak mě to napadlo. Otevřela jsem v tomto programu i fotografii této černobílé kresby.
Fascinovalo mě, že se na monitoru hned objevilo i několik barevných tonů – to protože šlo o fotografii nikoliv sken. A tak jsem si začala hrát a hrála si tak dlouho, až přišla na svět ta barevná podoba - obraz Rytmus země.
Kreslíme: Takže který z těch obrazů považuješ vlastně za Superdílo?
Jitka:
No přeci oba :-) Jeden bez druhého by nikdy nevznikl.
Poprve jsem použila kombinaci kresby a dotvoření v PC a díky tomu mi byl ukázán i další rozměr prvotní kresby, který by jinak zůstal pro lidské oko navždy skryt.
Byl to proces, který pro mě představoval a představuje do dnešního dne překročení mezí. Moment, kdy jsem něco udělala jinak a tím pádem dosáhla jiného výsledku.
To je poselství i do života. Pokud budeme věci dělat stále stejně, nikdy se nic nezmění.
Kreslíme:
Páni, zdá se, že tvoření může být i cesta k moudření. Super :-)
Já Ti moc děkuji, že sis na mě udělala čas a prozradila mně a nám všem tajemství svého „Superdíla“.
Jsou to skvostné zážitky, které mi vyprávíte a jsem moc ráda, že tento seriál vznikl a doufám, že bude ještě hodně dlouho pokračovat.
Dnes jsme si povídali s Jitkou Studénkovou o náhodách...a nebo...že by to žádné náhody ve skutečnosti nebyly????
Taky jste otevřeli tento blog úplnou náhodou?
A je to opravdu náhoda?
Jestliže není...pak se na Vás v klubu Kreslíme už teď moc těšíme. :-)
Za klub rozhovor a blog připravila ateliersarka. Všechny dosavadní rozhovory i virtuální výstavy, které jsme zde na Fléru až do dnešního dne zrealizovali, najdete pěkně pohromadě v našem profilu Kreslíme v sekci Blogy.
