Svatbu jsme chtěli mít v první řadě jako večírek pro kamarády. Chtěli jsme i netradiční
místo v přírodě, ale v propasti Macocha tomu bránili ochranáři, Pustevny jsme raději zavrhli
sami, kvůli počasí. Nakonec jsme se rozhodli pro místo, které bude dostatečně daleko na
to, aby někdo během večera odjížděl, aby mohli všichni přespat, abychom nikoho nerušili
hudbou a aby se dalo vše udělat na jednom místě a s co nejnižšími náklady pochopitelně.
Takto skvělé místo jsme nakonec našli přesně na půl cesty mezi Opavou, odkud je manžel,
a Brnem, odkud jsem já. V Horce nad Moravou u Olomouce se nachází Sluňákov, nádherná
budova, na konci vsi, s dostatečnou ubytovací kapacitou (cca 55 lůžek, plus neomezeně
na zemi), se sálem i kuchyní, jídelnou a zázemím. Před obřadem měli svatebčané možnost
si objekt důkladně prohlédnout při komentované prohlídce.

Obřad jsme chtěli udělat na střeše, počasí nakonec rozhodlo za nás a konal se na terase, kde
se všichni svatebčané mohli schovat pod střechu a nás kryl „partystan“.

A co bylo netradiční?

Vše co jsme byli schopni jsme si chtěli udělat sami, pomoc rodičů jsme nechtěli vůbec, myslím, že i oni to nakonec uvítali a mohli si svatbu užít stejně jako kamarádi.

Catering nám zajistil kamarád, který má s přípravou večírků a rautů bohaté zkušenosti a bylo to bezchybné. Místo sladkého dortu jsme krájeli kýtu španělské šunky, a opravdu nic nezbylo. Sladké byly jen fantastické svatební koláčky, které připravila kamarádka, na jejíž svatbě jsme je rok před tím ochutnali.  Mimochodem od nich jsme dostali i úžasné samolepky, které nám posloužily místo velmi tradičních myrt. Naprosto neplánovaně se přesně trefili do barevného ladění naší svatby. Hudbu pro svatební obřad jsme si vybrali a nachystali sami, stejně jako text pro oddávajícího, aby byl osobní a veselý. Vět o rodině základu státu jsme již slyšeli na jiných svatbách dost a věřím, že pro všechny to bylo osvěžující.

Vše se odehrávalo až odpoledne, abychom se stihli všichni včas a v klidu dopravit, zběsilé vstávání v pět ráno taky nebylo součástí naší představy o příjemně stráveném dni. Místní (skvělá) kadeřnice za mnou přijela do Horky a s nalíčením a obléknutím pomohly kamarádky.

O výzdobu se postaraly Million Bells, díky nimž vše dostalo tu správnou atmosféru – od nenásilné výzdoby sálu (knihovny), přes dekoraci stanu, obřadního místa, celé terasy pro přihlížející, družiček a svědkyně až po korsáž ženicha, ozdobu do vlasů nevěsty a nezapomenutelnou kytici, kterou jsem sice hodila, ale měla jsem pak další víc než týden možnost ji mít na očích a pořád byla nádherná.

Asi jsem nezmínila barevné ladění! S dostatečným předstihem jsem si, jako správná nevěsta, byla vyzkoušet šaty v salónu, to že půjčovné bylo 3xvyšší než nakonec stálo ušití šatů na míru, bych ještě asi přežila, je to jen jednou, že? Ale ujistila jsem se, že bílá, champagne ani jiné podobné barvy zkrátka nejsou moje. Má nejmilejší barva je černá a takové šaty nikde nejsou, nechala jsem si je tedy ušít u paní Soni Skočovské a byly dokonalé. Aby černé nebylo moc, doplnili jsme ji fuchsiově růžovou a vše se tím velmi zjednodušilo.

O fotky se postarala také naše kamarádka, která ale foťák nedržela poprvé v ruce a má již mnoho zkušeností. Nenutila nás do žádných krkolomných a nepřirozených aranžovaných fotek, vše bylo velmi přirozené a příjemné.

Myslím, že se nám celý den velmi vydařil a všichni si ho užili. Já tedy rozhodně, a protože můj manžel tvrdí, že by si to klidně znovu zopakoval, věřím, že i on.