Svátek Sv. Valentýna – svátek všech zamilovaných, kteří chtějí malým dárečkem nebo Valentýnským přáníčkem dávat najevo svou lásku a náklonnost. Slaví se v anglosaských zemích každoročně 14. února. V poslední době se tento svátek šíří i v kontinentální Evropě. U nás považovaný jako americký komerční svátek, který s námi nemá nic společného.

Je pravda, že tradice svátku sv. Valentýna byla obnovena v USA počátkem 20. století, když se Walter Scott, známý výrobce vánočních přáníček, ocitl na prahu bankrotu. Jako řešení vymyslel obnovu tradice sv. Valentýna, který se od roku 1907 slaví v USA. Jeho společnost do dvou let ztrojnásobila své zisky.

Ale tradice tohoto svátku sahá až do doby před naším letopočtem ….

Není přesně známo, kdy byl Valentýn svatořečen, stalo se tak v raném středověku, protože je zapsán ve  Zlaté legendě ze 13. století a v chrámových kalendářích 14. století, včetně českých. V římském martyrologiu se jeho svátek slaví 14. února. Kolem životopisu tohoto světce panují nejasnosti, existuje hned několik legend, nejspíše se v nich prolínají životy dvou stejnojmenných světců.

Jedna legenda hovoří o Valentýnovi, který byl knězem v době císaře Claudia II. Claudius byl velmi krutý císař a chtěl být nejmocnějším panovníkem. Budoval velmi silnou armádu. Vojákem se mohl stát každý svobodný muž. Moc svobodných mužů se ale do jeho armády nehlásilo. Claudius si to vysvětloval po svém. Myslel si, že dávají přednost lásce a proto do armády nechtějí nastoupit. A tak dal Claudius II. zakázat všechny sňatky. Valentýn byl knězem v kostele a věřil v Boha, ale i v lásku. Rozhodl se nedodržovat nesmyslný Claudiův zákon a oddával mladé zamilované páry. Claudius II se o porušování zákazu Valentýnem dozvěděl, císařovi vojáci vtrhli do kostela a Valentýna zajali. Právě oddávaný mladý pár stačil utéct.
Claudius uvrhnul Valentýna do vězení. U jeho oken a dveří se začali shromažďovat dopisy a drobné dárečky od těch, kterým pomohl nebo se chystal pomoci tím, že je oddá. Dávali mu tím najevo, že věří stejně jako on v lásku. Dcera jeho žalářníka se také rozhodla, že jej navštíví a vymohla si dovolení na otci. Valentýn se do ní zamiloval. V den jeho popravy, tedy 14. února 269 př.n.l., ji zanechal dopis, ve kterém se jí vyznává ze své lásky a podepsal ho: „Od Tvého Valentýna“. (Zde bychom mohli hledat původ "Valentýnských přáníček")

Jiná legenda ze starého Říma vypodobňuje Valentýna jako velmi ctnostného, počestného a moudrého člověka. O jeho moudrosti se doslechl dokonce i císař a povolal si Valentýna k sobě. Nešetřil chválou a neskrýval obdiv k Valentýnovi, posteskl si také nad okolnostmi, proč se Valentýn nemůže stát přítelem císařovým. Protože Valentýn, ač tak moudrý a vzdělaný, věří těm pověrám nazývaným křesťanství. Valentýn namítl, že císař je tím, kdo věří pověrám.
Císař nakázal městskému prefektu Astoriovi, aby na sebevědomého Valentýna dohlížel. A aby byl Valentýn pod důslednou kontrolou, vzal si Astorius Valentýna do domu. Tam se setkal s velmi krásnou, ale nevidomou dcerou prefekta. Astorius požádal Valentýna, aby se modlil za dceřin zrak. Valentýn tak rád učinil, protože v sílu modliteb věřil a dívku si zamiloval.
Zázrak se opravdu stal a dívka opět spatřila světlo světa. O zázračném uzdravení si povídal celý Řím. Pohané odmítli věřit v ten zázrak a vtrhli do domu prefekta, Valentýna odvedli a za městem mu oddělili mečem hlavu od těla. Navzdory trpkému osudu se stal sv. Valentýn symbolem věrných a neutuchající lásky.

V obou verzích legendy byl sv. Valentin původem urozený Říman. Podle jedné byl roku 203 zvolen biskupem v Terni. Po několika letech jej pozval rétor Kratón do Říma, aby léčil jeho syna. Valentin se za chlapce modlil, až jej Bůh vyslyšel a syna zázračně uzdravil. Proto se Kratón se svou domácností, svými 3 žáky, urozenými to Athéňany, a synem městského prefekta nechal od Valentina pokřtít. Římští senátoři za to Valentina obvinili z nekalých praktik a na prefektův rozkaz byl uvržen do žaláře. Na to byl jedné noci sťat. Tři jeho bývalí žáci, Prokulus, Efébus a Apollónius, přenesli jeho tělo na pohřebiště při Via Flaminia nedaleko Terni; odtud byly ostatky přemístěny a s tumbou vyzdviženy na oltář pozdějšího kostela sv. Valentina v Terni. Přesný rok smrti sv. Valentina není znám, uvádějí se tři možnosti: 269, 270 a 273. Sv. Valentin byl po dvou zázracích ctěn jako ochránce proti pakostnici a padoucnici: Za kruté zimy k němu přišel chudě oděný a mrazem zkřehlý muž, kterého Valentin utěšil a oblékl do svých šatů. Šaty mu týž den vrátil nebeským jasem zářící jinoch řka: „Zde jest oděv, kterým jsi dnes obdaroval Ježíše samého; za to ti propůjčí milost hojit dnu a padoucnici.“

K nejstarším místům svatovalentinské úcty v Čechách patřil středověký kostel sv. Valentina ve Valentinské ulici na Starém Městě pražském, postavený pravděpodobně koncem 12. století, odsvěcený roku 1792 a zbořený při asanaci staré zástavby Prahy v závěru 19. století. Ve Svatovítské pokladnici na Pražském hradě byl ostatek sv. Valentina vložen do gotického relikviáře, stejně tak je relikvie sv. Valentina zaznamenána v soupisu ostatků na hradě Karlštejně.

V každém případě patří svátek Sv. Valentýna mezi křesťanské svátky a pokud máte někoho, komu chcete vyjářit své city a náklonnost, tak směle do toho ....

Krásné zamilované dny Martina H-czech

P.S. Již brzy pětichodové Valentýnkovské menu.