Plánovala jsem dlouho návštěvu Dyzajn márketu u Národního divadla, ale nakonec jsem jela do Prahy z úplně jiného důvodu. Zemřel Václav Havel. Morální opora všech PRAVDOLÁSKAŘů, mezi které se z hrdostí snad mohu zařadit.

Atmosféra dýchala úctou a porozuměním. Cítila jsem i cosi revolučního. Jako by dav vysílal němé výčitky a impulzy směrem k Pražskému hradu, kde se atmosféra od dob Havlova prezidentování radikálně změnila. Dnes tam nevládne duch intelektu, ale spíše duch ekonomický. Ach svatý Václave patrone této země, přijmy k sobě svého jmenovce a nedejte společně zahynout nám, ani budoucím.