Březen, za kamna vlezem... a jak jinak než s knihou?

21. březen je den, který byl určen jako Světový den poezie. Záměrem vyhlášení tohoto dne je soustředění se na udržení psaní poezie v celém světě, podpora jejího čtení a vydávání, a nepřehlédnutelným aspektem je i vyučování poezie v celosvětovém měřítku.

I klub Růžový panter znovu na stopě rád vezme knížku s pěknými básněmi. Tentokrát pro Vás vybral báseň od Karla Jaromíra Erbena ze sbírky baladických básní Kytice z roku 1861, a to jednu méně známou - LILIE. Stojí za to si ji přečíst a prohlédnout si ilustrace. Uvařte si k tomu šálek dobré kávy nebo nalijte pohárek vína a v klidu pročtěte a prohlédněte. Fotografie jsou soutěžní, budeme rádi, když pod blog napíšete své komentáře a také hlasování pro pět výrobků (fotografií), které vás zaujaly - svým nápadem, vtipem, precizností, prezentací.  Hlasujeme do 28.3.2015.

Karel Jaromír Erben - Kytice

Lilie

1

Umřela panna v době jarních let,
jako když uschne mladé růže květ;
umřela panna, růže v poupěti -
škoda jí, škoda v zemi ležeti!

2

„Nedávejte mne ve vsi na hřbitov,
tam bývá nářek sirotků a vdov,

3	4

tam slzí hořkých mnoho plynulo:

5

srdéčko mé by hořem hynulo.

6	7

Pochovejte mne vpod zelený les,

8

tam na mém hrobě kvésti bude vřes;

9	10

ptáčkové mi tam budou zpívati:
srdéčko moje bude plesati."

11	12

13

Neminul ještě ani rok a den,
hrob její drobným vřesem povlečen;
nepřišlo ještě ani do tří let,
na jejím hrobě vzácný kvete květ.

14	15

Lilie bílá - kdo ji uviděl,
každého divný pojal srdce žel;
lilie vonná - kdo ji pocítil,
v každém se touhy plamen roznítil. -

16

„Hoj, moje chaso, vraného mi stroj!
Chce mi se na lov pod zelenou chvoj,
chce mi se na lov pod jedlový krov:
zdá mi se, dnes že vzácný bude lov!"

17

Halohou, halou! v chrtů poštěkot,
příkop nepříkop - hop! a plot neplot:

18

pán na vraníku napřaženou zbraň
a jako šipka před ním bílá laň.

19	20

„Halohou, halou! vzácná moje zvěř,
nespasí tebe pole ani keř!"
Zdviženo rámě, jež ji probije -
tu místo laňky - bílá lilie.

21

Pán na lilii hledí s údivem,
rámě mu kleslo, duch se tají v něm;
myslí a myslí - prsa dmou se výš,
vůní či touhou? Kdo mu rozumíš?

22

„Hoj, sluho věrný, ku práci se měj:
tu lilii mi odtud vykopej;

23

v zahradě své chci tu lilii mít -
zdá mi se, bez ní že mi nelze být!

24	25

„Hoj, sluho věrný, důvěrníče můj,
tu lilii mi střež a opatruj,

opatruj mi ji pilně v den i noc -

26	27

divná, podivná k ní mě pudí moc!"

Opatroval ji jeden, druhý den;
pán její vnadou divně přeblažen.
Leč noci třetí, v plné luny svit,
pospíchá sluha pána probudit.

28	29

„Vstávej, pane můj, chyba v odkladě:
tvá lilie se vláčí po sadě;
pospěš, nemeškej, pravýť nyní čas:
tvá lilie si divný vede hlas!"

30	31

„Životem vratkým smutná živořím,
co v poli rosa, co na řece dým:
jasně slunečný svitne paprsek -
rosa i pára, i můj zhyne věk!"

32

„Nezhyne věk tvůj, tuť důvěru mám;
před sluncem jistou ochranu ti dám:
zdi pevné budou tvojí záštitou,
ač, duše milá, budeš chotí mou."

33

Vdala se za něj; blaze bydlila,

34

až i synáčka jemu povila.

35	36

Pán hody slaví, štěstí svého jist;
tu mu královský posel nese list.

37

„Můj věrný milý!" tak mu píše král,
„chci, abys zejtra ke službě mi stál;
chci, aby přijel každý věrný lech,
potřeba velká - všeho doma nech."

38

Smutně se loučil s milou chotí svou,
jako by tušil svou nehodu zlou.

39

„A když mi strážcem nelze býti tvým,
svou matku tobě strážci zůstavím."

40

Špatně mu matka vůli plnila,
špatně manželku jeho střežila;
na nebi slunce - pobořena síň:
„Zhyň, paní noční, zhyň, obludo, zhyň!"

41	42

Pán jede domů - dosti služby jest;
tu mu žalostná v ústrety jde zvěst:
„Tvé pacholátko již ti nežije
a po tvé paní - zvadlá lilie!"

43

„Ó matko, matko, ty hadice zlá,

44

čím ublížila tobě žena má?
Otrávila jsi žití mého květ:
bodejž i tobě zčernal boží svět!"

--- --- ----    KONEC    --- --- ---

45