Březen, za kamna vlezem... a jak jinak než s knihou?
21. březen je den, který byl určen jako Světový den poezie. Záměrem vyhlášení tohoto dne je soustředění se na udržení psaní poezie v celém světě, podpora jejího čtení a vydávání, a nepřehlédnutelným aspektem je i vyučování poezie v celosvětovém měřítku.
I klub Růžový panter znovu na stopě rád vezme knížku s pěknými básněmi. Tentokrát pro Vás vybral báseň od Karla Jaromíra Erbena ze sbírky baladických básní Kytice z roku 1861, a to jednu méně známou - LILIE. Stojí za to si ji přečíst a prohlédnout si ilustrace. Uvařte si k tomu šálek dobré kávy nebo nalijte pohárek vína a v klidu pročtěte a prohlédněte. Fotografie jsou soutěžní, budeme rádi, když pod blog napíšete své komentáře a také hlasování pro pět výrobků (fotografií), které vás zaujaly - svým nápadem, vtipem, precizností, prezentací. Hlasujeme do 28.3.2015.
Karel Jaromír Erben - Kytice
Lilie
1 |
Umřela panna v době jarních let,
jako když uschne mladé růže květ;
umřela panna, růže v poupěti -
škoda jí, škoda v zemi ležeti!
2 |
„Nedávejte mne ve vsi na hřbitov,
tam bývá nářek sirotků a vdov,
3 | 4 |
tam slzí hořkých mnoho plynulo:
5 |
srdéčko mé by hořem hynulo.
6 | 7 |
Pochovejte mne vpod zelený les,
8 |
tam na mém hrobě kvésti bude vřes;
9 | 10 |
ptáčkové mi tam budou zpívati:
srdéčko moje bude plesati."
11 | 12 |
13 |
Neminul ještě ani rok a den,
hrob její drobným vřesem povlečen;
nepřišlo ještě ani do tří let,
na jejím hrobě vzácný kvete květ.
14 | 15 |
Lilie bílá - kdo ji uviděl,
každého divný pojal srdce žel;
lilie vonná - kdo ji pocítil,
v každém se touhy plamen roznítil. -
16 |
„Hoj, moje chaso, vraného mi stroj!
Chce mi se na lov pod zelenou chvoj,
chce mi se na lov pod jedlový krov:
zdá mi se, dnes že vzácný bude lov!"
17 |
Halohou, halou! v chrtů poštěkot,
příkop nepříkop - hop! a plot neplot:
18 |
pán na vraníku napřaženou zbraň
a jako šipka před ním bílá laň.
19 | 20 |
„Halohou, halou! vzácná moje zvěř,
nespasí tebe pole ani keř!"
Zdviženo rámě, jež ji probije -
tu místo laňky - bílá lilie.
21 |
Pán na lilii hledí s údivem,
rámě mu kleslo, duch se tají v něm;
myslí a myslí - prsa dmou se výš,
vůní či touhou? Kdo mu rozumíš?
22 |
„Hoj, sluho věrný, ku práci se měj:
tu lilii mi odtud vykopej;
23 |
v zahradě své chci tu lilii mít -
zdá mi se, bez ní že mi nelze být!
24 | 25 |
„Hoj, sluho věrný, důvěrníče můj,
tu lilii mi střež a opatruj,
opatruj mi ji pilně v den i noc -
26 | 27 |
divná, podivná k ní mě pudí moc!"
Opatroval ji jeden, druhý den;
pán její vnadou divně přeblažen.
Leč noci třetí, v plné luny svit,
pospíchá sluha pána probudit.
28 | 29 |
„Vstávej, pane můj, chyba v odkladě:
tvá lilie se vláčí po sadě;
pospěš, nemeškej, pravýť nyní čas:
tvá lilie si divný vede hlas!"
30 | 31 |
„Životem vratkým smutná živořím,
co v poli rosa, co na řece dým:
jasně slunečný svitne paprsek -
rosa i pára, i můj zhyne věk!"
32 |
„Nezhyne věk tvůj, tuť důvěru mám;
před sluncem jistou ochranu ti dám:
zdi pevné budou tvojí záštitou,
ač, duše milá, budeš chotí mou."
33 |
Vdala se za něj; blaze bydlila,
34 |
až i synáčka jemu povila.
35 | 36 |
Pán hody slaví, štěstí svého jist;
tu mu královský posel nese list.
37 |
„Můj věrný milý!" tak mu píše král,
„chci, abys zejtra ke službě mi stál;
chci, aby přijel každý věrný lech,
potřeba velká - všeho doma nech."
38 |
Smutně se loučil s milou chotí svou,
jako by tušil svou nehodu zlou.
39 | |
„A když mi strážcem nelze býti tvým,
svou matku tobě strážci zůstavím."
40 |
Špatně mu matka vůli plnila,
špatně manželku jeho střežila;
na nebi slunce - pobořena síň:
„Zhyň, paní noční, zhyň, obludo, zhyň!"
41 | 42 |
Pán jede domů - dosti služby jest;
tu mu žalostná v ústrety jde zvěst:
„Tvé pacholátko již ti nežije
a po tvé paní - zvadlá lilie!"
43 |
„Ó matko, matko, ty hadice zlá,
44 |
čím ublížila tobě žena má?
Otrávila jsi žití mého květ:
bodejž i tobě zčernal boží svět!"
--- --- ---- KONEC --- --- ---
45 |