Před Vánoci 2009 jsem byla přijata do klubu swapování a klubu splněných přání. Nejen, že jsem tam potkala úžasné holky - mílé a nesmírně šikovné, navíc jsem se mezi nimi cítila moc dobře.

První chvíle jsem se jen rozkoukávala, pak jsem se odvážně vrhla do víru odesílání a přijímání přání, překvapení a tajemství.

První byl čajovo-kávový swapík. Moje SP dává přednost čaji, takže jsem prolezla pár obchůdků, dala dohromady dost různorodou čajovou kolekci a protože součástí měl být i nějaký vlastnoruční výrobek, chtěla jsem ukorálkovat konvičku.

A to jsem si dala. Asi je ve mě schovaný kus masochisty, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Nákres konvičky byl celkem bez problémů, vytvořila jsem si několik variant a vybrala ty nejmrňavější bílé a modré korálky. Několik večerů jsem střídavě začínala a střídavě párala konvičku, pak už jsem se vztekle rozhodla, že tuto variantu dodělám, i kdybych si k tomu měla přilepit ruce, a dodělala. Výsledný výrobek byl moc zajímavý. Něžně bílý s modrými detaily. Přidělala jsem šňůrku na pověšení na mobil, ozdobila mašličkou a hrdě se šla pochlubit dětem, jakou mají šikovnou maminku.

"To je ale divný žralok!"

"Mami, proč má ta ryba mašli?"

Mám děti obludy, nechápou moji uměleckou duši. Rozhodla jsem se ignorovat varovné signály a radši do dopisu mojí SP připsala, že to korálkované je konvička. Co kdyby i ona měla na očích žralokovou mlhu?

Dopadlo to celkem dobře, swapík se cestou neztratil a moje SP byla zdvořilá.  

A co jsem dostala já? Ani nevím, přišel mi vůbec čajovo-kávový swapík?

Tak doplňuji dopolední povídání. Začala jsem si blog psát v práci, a ta chvilka volna se mi pořádně vymstila. Teď už je večer a za těch pár hodin si blog kupodivu přečetlo dost lidí. A bohužel to vzali ne jako povídání velké sklerotičky, ale jako stížnost osudu. A proto musím vše uvěst na pravou míru a omluvit se.

Dashenka mi poslala čajíkovou trojkombinaci v krásných plechovčičkách. Balíček přebíral a rozbaloval syn, no a protože už je to několik týdnů, došlo mi to, až když mi s puberťáckým "úsměvem" objasňoval, že nechápe, jak může mít tak sklerotickou mámu.

Dashenko, moc se omlouvám, nezlob se na mě, prosím.  

Jako už poučená blogerka teď slibuji všem mým čtenářkám a čtenářům, že si dám obrovský pozor, na to, co uveřejňuji. Tohle už nechci nikdy zažít.

Materiálový swap mě hodně lákal. Zadání bylo sice dost složité, ale když jsem se tím prokousala, neodolala jsem šanci naučit se něco nového.

První úkol - připravit pro moji SP návod na háčkování tak, aby zvládla uháčkovat zvoneček nebo andělíčka.

No kdyby seděla vedle mě, tak ji to naučím do hodinky.  Jak vytvořit srozumitelný návod? Zkusím co nejvíc obrázků, snad to aspoň trošku půjde.

Návod hotový, příze a háček koupené, tak posílám.

Reakce mojí SP je hóóódně rozpačitá, Chudák, podle obrázků je to opravdu hodně těžké.

Přichází balíček s mým úkolem - supr, budu se učit FIMO.

Moje SP má ráda berušky a je alergická na bižuterii. Tak co zkusím? Lžičky, magnety, přívěšky na klíče...

Beruškové tvoření bude fajn

A co dostanu já? Zatím je to pořád tajemství.

Klub splněných přání je ze stejného těsta. Splním někomu přání a můžu si přát i já. Krásná myšlenka. Hodně dlouho jsem jen tak pokukovala a říkala si, tohle bych možná zvládla, tohle bych chtěla umět, tohle bych chtěla dostat - až se to povedlo.

Laivae si přála pro svoji maminku bezprsté rukavice.

Stihla jsem je uplést mezi svátky a pošta je doručila s nevídanou rychlostí.

Já dostala od Mibíčka krásný rámeček na zavěšení náušniček.