Na tábor za námi přijel kamarád z Třebíče. Přijel v armádním americkém džípu z roku 1942. A ten džíp byl v perfektním a pojízdném stavu. Tak se s ním skoro všichni vyfotili. S džípem, s kamarádem ne, i když ten byl v perfektním stavu taky. Oba, kamaráda i džíp jsme využili na dovoz dobrot z místní výrobny.

Džíp, kamarád a dobroty

Tkaní jsme motivovali nutností vyrobit si slavnostní oděv na císařskou hostinu. Návod jsem našla v časopise Creative Amos. Na tkaní je potřeba polystyrénový tácek od potravin, zbytky vln a dlouhou rovnou čalounickou jehlu s velkým uchem.

Na tácek natáhneme osnovu - konec vlny několikrát zapošijeme do dna tácku a vlnu namotáme okolo tácku - konec zase zapošijeme do dna. Nezáleží na počtu osnovních nití. Navlékneme vlnu do jehly a protahujeme osnovou jako při látání. Krátkou vlnu navazujeme uzlíkem. Utkáme do konce a přestříháme osnovu. Sousední osnovní nitě svážeme dohromady a zastřihneme.

Je to celkem snadné, jen je třeba mít silnější vlnu, nebo tenkou navléknout několikanásobně, aby děti neodradilo pomalé přibývání. Dětem se většinou nepodaří udržet rovné okraje, ale to nevadí.

Tkali jsme v den, kdy pršelo a tak vše probíhalo ve sněmovním týpí, které má průměr 8 metrů, vejdou se do něj lavičky a stoly z jídelny, která je v hangáru a tam je na rukodělky málo světla.

Tkaní

Příští pokračování - malování štítů