Ťuk, ťuk, ťuk.....ťuk, ťuk, ťuk....zvedám oči od počítače, na kterém si právě datluji se svojí hodnou vílou. Pohlédnu k oknu, protože mám dojem, že odtud ono ťukání přichází. Venku nic, stromy jen pohupují svými větvemi v podzimním větru a tak se znovu skláním ke klávesnici. Rozebíráme strašně důležitá témata (vlastně tak jako vždy) a tak se přeci nenechám z této debaty vytrhnout. Další psaná slůvka létají po drátech a po chvíli si uvědomuji, že ťukání nepřestalo, ale pokračuje dál. Napiju se ze svého hrnku, ve kterém je místo teplého čaje, čaj téměř ledový a zvednu se ze židle. Další pohled ven ale opravdu nic nového nepřináší. V dáli poletují ptáci, jinak se zdá být všechno stejné jako před chvílí. A zase: ťuk, ťuk, ťuk....to mi už ale opravdu nedá a jdu ke dveřím. Otevřu je a za nimi.......Vánoce!!! No jo, je to tak už nám klepou na dveře a tak jsem do svého obchůdku vnesla trochu vánočního plstění. Třeba zrovna plstěný zvoneček nebo stromeček, který udělá radost i parádu.

Přijďte se mrknout!