K zamyšlení se nad tímto tématem mě přivedla nedávná koupě kabelky (lépe řečeno kabely). Taška musí odpovídat  mým požadavkům estetickým, ale i praktickým. Potřebuji totiž zavazadlo přinejmenším na pět kilo brambor.

Přiznávám, že má taška má daleko k označení prázdná i v okamžiku, kdy opouštím naši vísku a vydávám se do civilizace, ale při návratu má téměř bez výjimky tvar a podobu přežraného hrocha. Nejhorší to bývá, když se mé kroky zkříží s knihkupectvím nebo antikvariátem... Ale protože nesnáším igelitky (asi komplex z předinternetových a předmobilových dob, kdy kdo neměl igelitku s nápisem Aldi nebo Edeka, nebyl frajer), všechny své nákupy rvu do "kabelky". Vracím se samozřejmě nahnutá k jedné straně jako šikmá věž v Pise, má to ovšem i své výhody. Ušetřím za hodiny bojových sportů či za slzný, eventuelně pepřový sprej. Případného lupiče nebo útočníka jednoduše umlátím svou "kabelkou". (I když manžel škodolibě říká, že v případě sexuálního násilníka mám volat hurááá...)

Nevýhody jsou nasnadě, i když v průběhu let jsem se poučila a naučila některé věci ukládat tak, aby nedošlo ke zbytečně velkým škodám a trapným situacím. Jako když kdysi na stránkách mé staré občanky nebylo k přečtení ani trvalé bydliště, ani razítko zaměstnavatele. Rybí salát jí evidentně nesvědčil. Budiž pochválen ten, kdo místo papírových listů navrhl plastikovou kartičku!

Vzhledem k množství předmětů (všech samozřejmě potřebných!) dochází k tomu, že většinou nemohu najít to, co zrovna hledám. Tak nedávno, zatímco nade mnou přešlapoval nervózní revizor a já se přehrabovala v brašně, marně hledaje jízdenku, opouštěl na příští zastávce dveře metra velmi rychle vděčný výrostek se spikleneckým úsměvem a mrknutím. Abyste si nemysleli, tu jízdenku jsem samozřejmě nakonec k nelibosti revizora, jistého si snadnou kořistí, našla.

Dlouhá léta se mě ptal manžel, co že v té tašce mám. Většinou poté, co jsem mu ji dala někde na chvilku podržet a on se zlomil v pase a zhoupl v kolenou. A zda bych něco nemohla vyndat. Ujišťovala jsem ho vždy, že to teda v žádném případě, že bych se přeci s ničím zbytečným netahala. A jednoho krásného dne, před odjezdem na dovolenou, v mimořádně dobré náladě, jsem se rozhodla prohodit měnu za cizí a vyklidit kabelku. I Augiáš jednou povolal Herkula, když potřeboval vyklidit chlívek, že... A jak už jsem tak byla ve vstřícné náladě, vysypala jsem tašku na stůl, aby pan choť viděl, že tam vskutku nic přebytečného nemám.

Čiňte čertu dobře, peklem se vám odmění. Těch řečí a připomínek. Že prý proč tam mám čtyři rtěnky. Jestli by jedna nestačila. A na co prý několik balíčků kapesníků a ještě hadrový. A proč prý s sebou nosím tu skleničku. Zmlkl až po posledním zavytí, když narazil na zimní rukavice. Můj argument, že jsem připravena na každé počasí, na konci července nějak nemohl vydýchat.

Kdysi mě zajímalo, jak je na tom moje okolí a začala jsem se pídit po kabelkách mých známých a kamarádek. Potěšilo mě, že valná většina jich je na tom stejně jako já. A jednou jsem iniciovala při školním posezení, kde nás bylo kolem stolu asi patnáct, soutěž o nejzbytečnější věc v "příručním zavazadle". Vyhrála Markéta s cedníkem a to navzdory tomu, že jeho bytí a vyskytnutí se v kabelce nedokázala uspokojivě vysvětlit.

Pro výrobce a prodejce kabelek mám dobrou zprávu: jistě již pochopili,  že při mém zacházení s taškami, taštičkami, kabelkami a kabelami mi žádná nevydrží dlouho. A navíc jsem lehce marnivá. Takže ostřete jehly a navlékejte nitě...

PS: nedávno mi bylo dovoleno nahlédnout do tašky mého muže. Podle bince a množství předmětů uvnitř soudím, že je tak trochu ženská.......................................