Pamatuju si to, jak dneska. To rozechvění, když vyplňovala jsem registraci. Prodávala jsem už dávno, takže...vlastně mne přivedla zvědavost. A to je, pravda, děsně zákeřná vlastnost.-)))

Najednou jsem zjistila, že nepotřebuju spát osm hodin denně. Vlastně nepotřebuju spát hodin ani šest. Jo, čtyřka...na tý se to nějak ustálilo.

Euforie z prvního člověka, u kterého jsem byla oblíbená. Radost z prvního uskutečněného obchodu. Seznámení  se s podobně ručními pracemi ?postiženými".

Na druhou stranu zklamání ze žabomyších diskuzí a nesmyslného napadání kvůli blbinám.

Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že Fler , ačkoli se tak tváří, není prodejním servrem.

ŽE je zvláštní komunitou. A vydobýt si v ní své místo dá celkem fušku.-)) Což je fajn. Protože...je-li něco moc snadné...PŘESTANE MNE TO, CELKEM RYCHLE, BAVIT.

Fler mne baví...

A víte co?

Vstupuji do druhého roku...