Tak jsem se po první vlaštovce opět odmlčela a každý večer jsem jen přemýšlela, co bych mohla napsat, místo abych se na to prostě vrhla a nechala slova plynout, jako teď:-) Vím sama moc dobře, že mi to vždycky funguje.

Je to velmi zvláštní...teď mám zrovna dny, kdy po euforii z úspěchů v tréningu BYTÍ TADY A TEĎ nastoupily dny zklamání, sebevýčitek, utíkání a naštvání nad nepořádkem v bytě. Zjistila jsem ale, že když se mi doma kupí nepořádek, je to jako zrcadlo mé mysli, tudíž si nejvíc potřebuji uklidit (a vyjasnit si něco) v sobě. Ale ten běžný, fyzický úklid nepořádku tomu hodně pomáhá:-) Hned se cítím líp. Je v tom určitá symbolika.

Takže úklid v myšlenkách...a co dál?

Druhá věc, která mě trápí - jídlo:-(Ach ano, chtělo se mi napsat, že tomu nerozumím, že je to pro mě moc těžké a složité, ale to není pravda:-( Rozumím tomu až moc dobře. Jen se nedokážu ovládat. Cpu se, plním svoje tělo věcmi, které mu vyloženě neprospívají, ale na které mám chuť a vymlouvám se na to, že si neumím pomoct. Mohla bych ještě argumentovat, že jsem přece těhotná, ale v tom rozdíl nevidím. Je to naprosto stejné, jako když jsem těhotná nebyla. A přitom jen stačí se naladit na sebe, uvědomit si to nutkání a potom se zeptat svého těla, co vlastně chce a sama hned cítím, že mi říká FUJ, TOHLE NEJEZ. A pak i já tu chuť na to ztratím. Ale je mnohem pohodlnější zůstat jen v ústech a slepě podlehnout chuti, přestože zbytek těla má dost. A když se přejím byť jen trošičku, je ta chuť a nutkavost ještě horší! Nikdy nepřestane!

Napadlo mě, že je to jako symbolika Ega. Prostě chce pořád víc a víc a snaží se mě tím vším ovládat. Ale když se zaposlouchám do sebe, do své Duše, vím hned, co je správné a co je pro moje tělo dobré...

Ach jééé...jen si to uvědomit a nezapomínat na to...

Nakonec to všechno je pořád jen a jen o tom BYTÍ TADY A TEĎ! V PŘÍTOMNOSTI! Když na tom intenzívně pracuji, vnímám svůj dech a i když třeba přes den "uletím" někam pryč a uvědomím si to až večer, když syn usne, stačí si jen chvíli sednout, vrátit se do těla, dýchat, vnímat, jak se cítím, vnímat svoje ruce a nohy, hrudník a hned je to o mnoho lepší:-) A z vlastní párdenní zkušenosti vím, že i toto málo stačí a zlepšuje se to potom i přes den:-) Jde to pak líp a líp:-)))

No jo...vím, že jsem teď trochu "uletěla" a vrátila se do starých kolejí, ale když se na sebe zlobím, je mi jen mnohem hůř. Takže si odpustit, pochválit se, že jsem si to uvědomila a jedeme znovu:-))) Jde to čím dál líp;-)))

A ono to opravdu čím dál líp jde!

Dostávají se ke mně další a další informace a mnoho starých vědomostí se teď skládá a zapadá na to správné místo...něco začínám chápat teprve po mnoha letech, ale raduji se z toho:-) Je to skvělé;-)))

Je důležité si uvědomit, když je mi smutno, čím to je, co je to za emoce a co chci já? Chci se takhle cítit? A co mi pomůže se z toho dostat?

Často teď koukám (nebo spíš poslouchám) Duši K z divadla Kampa. Skvělé rozhovory a hosté pana Duška:-) Velmi inspirující a když se někdy neumím ze špatné nálady dostat hned sama, tohle mi rychle pomůže se naladit na úplně jinou vlnu:-)

Takže si najděte nějaký svůj "mechanismus", co Vám pomáhá a když je Vám špatně, zapojte ho a díky němu "přepněte";-)

Dobrou noc;-)