Zatím jsem o tom jen četla v diskuzích. O zákaznících, kteří nevědí co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou. Lépe řečeno když to dotanou, zjistí, že to vlastně není ono.

Milá zákaznice. Koupila svetřík, zaplatila a byla moc spokojená, chtěla další, jiný, krásný.... Myslela jsem si, že její představu dokážu naplnit. Dohodly jsme se na barvě i materiálu, který byl obtížně, ale nakonec přece jen sehnatelný (hurá, mám!). Celý týden jsem se převelice snažila, abych vše stihla tak, jak jsem přislíbila, stanovila jsem velmi korektní cenu a vystavila.

Leč ouha, není to TEN, který to měl být! A to mě nutí k zamyšlení. Nad sebou. Nepochopila jsem, co se ode mě žádá? Nepochopila zákaznice, co jí píšu? Nebo už bude brzy jaro, a obleček už není aktuální? Vlastně se to asi muselo dříve nebo později stát. Je to velké poučení a já už vím, že další "zakázkový" svetr neupletu. Je těžké se trefovat do vkusu někoho, koho vůbec neznáme a nevidíme. A je snadné výrobek odmítnout, když se přitom nemusíme dívat druhému do očí.

Potřebovala jsem se jen vypovídat.

Přeju všem hezký den.