Vezmu to  trochu zeširoka. V únoru jsem objevila Fler a ze začátku jsem chodila jen tak nakukačku. Byla jsem překvapená, co všechno se dá vyrobit a z čeho se dá vyrábět. Umím plést, háčkovat, něco ušít, loni jsem začala s tričkama a řekla jsem si , že by to zase chtělo něco nového. V jednoduchosti je krása...to je moje heslo...takže mě zaujaly jednoduché drátované šperky. Ačkoliv šperky vůbec nenosím, mám jen snubák a náušnice jsem kvůli dětem taky sundala, tak jsem se do nich zakoukala. Prvotní investice není nijak vysoká, takže jsem započala fázi jedna a to je nákup odborné literatury. Zakoupila jsem pěkně napsanou knížku a jala jsem se ji studovat. Několik dní jsem ji pořád dokola četla a pak přišla fáze číslo dvě...nákup drátu a nářadí. Nejjednodušší mi přišlo začít omotanou kuličkou a minerálem. Moc mě to tedy nenadchlo, nepřišla ta správná inspirace. Tak jsem dráty uložila k ledu. V červnu jsem si u paní Hanky Bendové objednala pár sad keramických korálků..co kdyby, ale uložila jsem je k drátům a bylo to. Já většinou od nápadu k realizaci projdu i několika měsíční cestu...hledám správný materiál, inspiraci, informace. Takže před pár týdny to nějak uzrálo, vyndala jsem kufřík s drátky, korálky od paní Bendové a začala jsem  motat. Šlo to jako po drátku a tohle je výsledek

náhrdelníky ještě čekají na šňůrky, ale napoprvé to není zlé, co myslíte?

Nastalo pár dní uspokojení a už jsem na fleru zase koukala na materiál. Klasická bižuterie z korálků mě moc neoslovuje, tak jsem si objednala jaspisy a ještě nějaké minerály...já se v tom vůbec nevyznám. Buď se mi to líbí nebo ne. Před pár dny jsem si večer, když už je konečně kolem klid, sedla k televizi, vyndala jsem nářadí, drátky a nové kuličky a... ono to šlo úplně samo. Vždycky jsem si říkala, že na tenhle druh tvoření nemám dostatečnou fantazii, ale ai to nějak uzrálo. Tak mě to pohltilo, že jsem šla spát pozdě v noci a ani se mi od rozdělané práce nechtělo. A to je výsledek mé práce

Tak takhle to tedy dopadlo...moje počátky s drátováním. Já jsem tedy původně do blogu psát nic nechtěla, protože na to fakt nemám čas a asi si ho nikdo nepřečte, ale manžel mě v podstatě k tomu donutil. Chtěla jsem se mu pochlubit, jak jsem šikovná a že jsem se svojí prací spokojená, tak jsem náušničky pyšně vyskládala na stůl a zeptala jsem se ho co on na to. Prohlásil, že je na nich nějak moc drátů a začal kontrolovat součástky, jestli dokonale těsní, on je totiž velký puntičkář. Tím to skončilo, uznání jsem se nedočkala. Tak se pochlubím aspoň tady.