Pokračuji v recyklaci textů z LI, abyste věděli, že jsem stále na příjmu :-)

Networking nebo docela obyčejná česká spolupráce funguje dobře i mimo pracovní vztahy. Jsem ráda, že se do našeho paneláčku spolu s novými sousedy opět vrací.

Před 20 lety jsem se nastěhovala do domu zmítaného křivdami z dob nedávného založení družstva. Věrna své naivní povaze a víře ve všemocnost výcviku v krizové intervenci jsem se nechala zvolit do představenstva a snažila se nepřátele usmiřovat donáškou časopisů z vydavatelství, kde jsem pracovala.

Všechno marno!

V představenstvu jsem vydržela devět let. Zdupané záhony, sprosté nadávky, stalking, asistence městské policie i PČR pokračovaly i poté… A snad každý měsíc na nástěnce parte. Ne, že bychom se vyvražďovali, ale vymíralo původní obyvatelstvo z 50. let, kdy dům patřil ministerstvu vnitra.

Z odbojné partičky zbyla jen jedna osoba, i té už (snad) dochází síla. Z družstva je společenství vlastníků, které od podzimu čeká profesionální správce (původní dva předsedy družstva ranila mrtvice a trumberové mého typu došli).

Ale nastěhovali se mladí lidé s dětmi a nálada v domě se změnila. Už jsme absolvovali jedno sousedské setkání a jedno grilování v parku před domem.

A když se na nástěnce objeví výzva, zda nemáme uzávěry od plechovek, za týden je jich v pytlíku plno.

Dvacet let jsem se chtěla odstěhovat, ale zdá, se že se blíží lepší časy. S příchodem veder sice zbylá ničitelka dostala novou šťávu, orvala břečťan z průduchu krytu a kus motýlího keře (ale networking začíná fungovat i na jejím usvědčení a potrestání).

Třeba takové změny časem přijdou i ve světě…