Má zem je krásná jako stín červených borovic,
tam, kde je Island, hoří den jako knot voskovic,
hřímá zemí fjordů severák,
má země zpívá jako pták,
vím, že je příliš vzdálená, vzdálená, vzdálená. (Wabi Rywola)

…letošní léto je zvláštní, trochu studené a trochu ustrašené, nepřeje příliš cestám za daleký obzor. Kavky mají rády moře, dálky a nemají rády horka a davy náštěvníků, ideální čas se vypravit na cestu. Na sever. K moři. Na Island.

Do kraje černých pláží, černé pustiny a moře zelené trávy. Do kraje nekonečného nebe.

…je to krásná země, ideální pro instagramové fotografy. Prostě sem tam cvaknout dechberoucí scenérii a mezitím velké prázdno, které nikdo nevidí. Když jsem tam byla poprvé, říkala jsem si, že jsem ráda, že jsem to viděla, ale sem už se vrátit nechci. Ale vracím se. A ta krajina mě bere za srdce čím dál tím víc.

Je to místo, kde můžete vidět vroucí vodu tryskající vzhůru

…nesmírné vodopády

…i ledovcová jezera

…nebo jen valící se páru a suché vývěry

…kraj sopek, ledovců a krásných výhledů

…ale musím říct, že mě nejvíc bere ta prázdnota

…tahle země patří víc ptákům, než lidem. Je krásná, divoká a svobodná. A taky smutná a pustá. Ještě pár zátiší:

….tak co, vydáte se taky na cestu?