Rodiče si po letech společného soužití rozhodli pořídit nové snubní prsteny.

Přestože mě to překvapilo, tak jsem jako schopná a oddaná dcera přes internet objednala, zaplatila a doručila, a kdybych tady mohla skončit, tak by nebylo o čem mluvit.

Naneštěstí otec prsten ztratil a následovalo velmi rychlé kolečko (aby máma nevěděla...), kdy jsem objednala nový, který dorazil během dvou dnů, ale na moje jméno. A do vlastních rukou adresáta... Jsem adresát, který již vyletěl z rodného hnízda, takže táta stál před patovou situací - buď by počkal až dorazím nebo mohl čapnout doručenku a mazat na poštu zkusit to se svým šarmem.

Bohužel si vybral špatně a šel na poštu. Na doručence bylo odfláknutě napsané příjmení, tak že z toho nebylo poznat o koho z nás se vlastně jedná, ale na poště už na balíčku bylo "celkem" přesně.

Slečna za přepážkou si také vybrala špatně - když jí na to upozornil (potom, co mu balíček samozřejmě nedala) vzala do ruky brko a regulérně tam dopsala co chybělo, i moje křestní jméno....CHACHA! A jala se tvrdit, že to tam bylo.

Otec nervózní, že ještě nemá pro co přišel a po tomhle kousku, zbělel a následně zezelenal. Vytáhl svou průkazku Generální ředitelství pošt Praha a vyhlásil na místní poště kontrolu, která se podobala menší razii z dob prohibice. Odrzlá slečna se již v pláči zkácela na přepážku do štosů známek a losů. A táta následně odešel s omluvami středem, ale prsten stejně neměl.

V tu chvíli jsem měla na scénu vstoupit i já. Nikdo jiný to vyzvednout nemohl, tak proč mě neobětovat. Mírnými přískoky jsem se plížila k přepážce a čekala ránu ze zadu ve chvíli, kdy vytáhnu zmiňovanou doručenku.

Jestli čekáte nějakou krev, tak Vás nepotěším. Úplně normálně jsem vyzvedla balíček - na doručence přece bylo celé jméno, tak to bylo jasné:) - a odešla z pošty. Venku seděl v autě přikrčený můj táta a koukal, jestli nesu...

Jen nepochybuji, že na naší poště dodnes visí menší plakátek, na kterém je můj obrázek a pod ním velkými krvavými písmeny WANTED*REWARD*$1000