Před čtyřmi tisíci let žil v Číně znamenitý řemeslník jménem Tan, který jako poctu císaři navrhl a vyrobil nádherně glazovanou dlaždici. Celá vesnice šla spolu s Tanem předat dar císaři, ale na chodbě paláce Tan klopýtl, upadl a svůj dar rozbil na sedm kousků. Tan se pokoušel rychle složit tyto díly zpátky v dlaždici, ale pod rukama mu vznikaly stále nové a nové tvary. Císař, vyrušen hlukem v chodbách, poslal sloužící, aby zjistili, co se děje. Ti pak při svém návratu předali císaři skládanku ze sedmi dílků jako dar k jeho potěše a zábavě.

Tolik legenda. Původ a stáří tangramu jsou ve skutečnosti neznámé. Víme jen, že pochází z Číny, kde mu říkají "či čchiao tu" (sedm tabulek zručnosti) a do Evropy se dostal asi v 19. století. Tangramem se údajně bavil i Napoleon na sv. Heleně a jeho velkým fanouškem byl prý Lewis Carroll.

Tangram je obyčejný čtverec rozřezaný důmyslným způsobem na sedm dílů (těm se říká "tany"). Smyslem této hry je složit ze všech sedmi dílů obrázek (siluetu) člověka, zvířete, předmětu nebo abstraktního objektu. Množství možností je neuvěřitelně vysoké. Existuje nejméně 6500 zaznamenaných kombinací a tento počet neustále roste, nicméně je konečný. Tangram byl předmětem několika matematických studií, takže některé věci jsou už jisté. (Například lze z tangramu sestrojit jen 13 tzv. konvexních geometrických tvarů, mezi něž patří např. čtverec, obdélník, trojúhelník apod.)

Podle mě tangram spojuje matematiku s uměním. Můžete ho brát jako "hlavolam", když se pokoušíte sestrojit nějaký tvar podle vzoru, ale i jako tvůrčí "hru", když se pokoušíte vymyslet tvar vlastní.

Tangramy se v historii dělaly ze všeho možného a v nejrůznějších provedeních. Můj tangram je kapesní, což jej oproti jiným tangramům činí vhodným zejména pro lidi, kteří cestují ve vlaku, vysedávají v kavárnách, čekají v čekárnách a podobně. Kromě toho v noci světélkuje, což jej činí vhodným pro lidi, kteří nezaplatili účty za elektřinu, nudí se před usnutím ve stanu nebo si rádi hrají v posteli.