Na oltáři uprostřed místnosti hoří svíčky, stojí tam i několik sošek bohyní a předměty s ženskou symbolikou. Jsem na semináři tantry pro ženy.

Jen představivost deformovaná patriarchální kulturou může vidět falické symboly v objektech, jako jsou menhiry, stromy, houby, objektivy drahých fotoaparátů a třeba propisky, a nevidět zároveň jóni (sanskrtský výraz pro...ženský pohlavní orgán) v mušlích, květech orchidejí, motýlích křídlech nebo jeskyních. Vidím jí tam a cítím se přitom silná. Ta energie se v zesílené formě stává extatickou, mám chuť křičet a tančit, projevit se...což je právě to, co nejvíc potřebuju udělat.

Tantrická cvičení s ostatními ženami mi nečekaně umožnila zažít takovou vzájemnou blízkost, že jsem je všechny začala nazývat svými sestrami. Na pokyn lektorky se vzájemně dotýkáme se slovy: „Krásná ženo, vstup do mého doteku, jako do věčnosti.“ Pomalý, plynulý a vědomý dotek bez jakéhokoli sexuálního podtextu. A skutečně, pozornost soustředěná na vjem doteku mně dokáže přivést do srdce přítomného okamžiku. Do těla - jen v těle mohu přítomnost prožít. Voní věčností, kde není předtím ani potom. Z každého setkání odcházím zářící a šťastná, plná úžasné energie. Společně tančíme - můj taneční projev nikdy nebyl moc spontánní, ale v podporující atmosféře mezi ženami se to hodně zlepšilo. Přinesené dobrůtky, které na konci každého setkání s láskou konzumujeme, se začaly proměňovat v malé orgasmy v mých ústech. Jen si to dovolit a uvědomit. 

S obdivem zírám na sošku věstonické Venuše, umístěnou na oltáři Bohyně a říkám si, jak je nádherná. Jak to, že mi to tak dříve nepřipadalo? Ženské tělo nádherné je, ať má jakoukoli individuální formu, má prostě krásu zakomponovanou ve své stavbě. Všechny jsme Bohyně, všechny jsme Venuše. Na našich setkáních nebyla ani jedna žena, která by se nerozzářila a ve které bych Bohyni neviděla. Včetně mně samé.

Spirituální cesta ženy se mi tedy začala odkrývat jako cesta uctívání vlastního těla. Včetně smyslů a způsobů, jak skrze ně prožívat rozkoš. Nikoli z prázdného hedonismu, ale jako bohoslužbu.

Příroda, plodnost, život, umění, kultura, krása, radost, sexualita, vůně, chutě...to všechno a mnohem víc odhaluji jako dary ženské stránky božství. Učím se poznávat její jména, příběhy a aspekty, jak je zachytily dávné kultury. Jsou stále živé. Objevuji v sobě pannu, matku, stařenu a čarodějku, oslavuji svůj měsíční cyklus. Na každou menstruaci se těším jako na očistu a obnovu do dalšího tvůrčího cyklu. 

Vracím se v představách zpět, jen několik tisíc let, do dob matriarchátu, kdy svět ještě nebyl postavený na hlavu a Bohyně vládla i srdcím mužů, kteří kvůli tomu nebyli o nic méně muži. Asi věděli, že z žen dostanou to nejlepší, když jim budou prokazovat úctu a lásku. Určitě byli o to kultivovanější a spokojenější, o co hlubší spojení se svými Bohyněmi prožívali.

Jsem velmi šťastná jako žena a být mužem mi připadá jako ta méně radostná možnost, což ale určitě není, jen musím doplnit ještě nějaké vhledy do svojí skládanky. Koneckonců sluneční mužská energie je tím, co nás pozvedá nad pozemskou sféru, k duchovním světům. Ženská lunární energie vládne „pouze“ Zemi. To pouze by mě nemělo vůbec napadat. Ani by mi Vesmírné výšiny neměly připadat důležitější, než Země pod mýma nohama. Můj vnitřní muž, ten duchovní mistr, tulák po hvězdách, nositel nejčistších idejí, by měl oddaně vzhlížet k mojí vnitřní ženě a sloužit jí, zatímco ona udržuje život.

Katka, moje učitelka tantry, umí říkat NE s úsměvem. Já, stále nastavená každému vyhovět, s tím mám problém. Ne s úsměvem mně šokovalo, ba zpočátku znechucovalo. A vida, už to zkouším taky. A víte proč se uvnitř spokojeně usmívám, když něco odmítám? Mám radost, že jsem zase jednou dokázala říct ANO sama sobě.

Když říkám NE, říkám tím ANO sama sobě.

Takové NE je instinktivní odpovědí těla a vychází z břicha, nebo z jóni. Nikoli z hlavy nebo ze srdce. NE umí říkat tělo hýčkané a vážené svou majitelkou. Ta dovede zachytit jeho signály a dovolí jim projít skrz srdce a hlavu až do projevu. Jen tak se může stát sama sebou, vtělenou Bohyní.

„Bohyni nebude nikdo srát na hlavu.“ Říká Katka.

Ani vám ne, milé Bohyně, které jste dočetly až sem.