V úvodu svého profilu jsem slibovala tašky a kabelky, chvíli mi to trvalo, ale první publikovatelné výrobky jsou na světě. A nejenom to, moji přátelé již stojí v řadě s objednávkami ... No to trochu přeháním, ale několik radostí jsem již udělala.

Na Fléru, v obchodech všude je plno tašek, báglů, taštiček. Jak se v téhle záplavě neztratit? Nevím. Pro mě je důležitější, že pod mýma rukama něco vzniká. Nejsem profík, byť šiju už dodně dlouho, můžu si dovolit i švadlenu, a že mám jednu moc šikovnou a úžasnou paní, ale něco mě k tomu stroji táhne. Sbírám látky, většinu nepotřebuji, ale ten vzor, nebo materiál, zase končí fabrika a pak už to nebude ... A pak občas otevřu své poklady a sním, co z nich může být.

Vrátím - li se k taškám, jsou originální, ani ne tak látkou, střihem, spíš proto, že se s každou mazlím, krotím se, abych práci neuspěchala, abych si ji užila, protože dnes už vím, že co se mi nelíbí, druhý den stejně předělám. A když se mi nechce, nebo nevím jak dál, radši tašku odložím, mám tak pár věcí rozdělaných ...

Taky se pak s nimi nerada loučím, no že bych byla jako malíř, který neprodá žádný svůj obraz, to zrovna né, ale v každé tašce nechám kousek sebe. A úplně "nejhorší" je tvořit na zakázku, ať jsou to šátky, tašky nebo třeba dorty, potože trefit se do barvy, tvaru, velikosti to by snad šlo, ale aby to mělo očekávanou duši ... Snad se tam kousek otiskne, protože na dotyčného v tu chvíli hodně myslím. A nefalšovaná radost při předání trochu vyváží tu tíhu zodpovědnosti.

To je sentimentu, tohle měl být veselý článek o tom, jak se při mém šití celý dům promění v šicí dílnu, jak si můj muž chrání kousek místa, kde nejsou střihy, nůžky nebo snad nedej bože jehly! A jak běhám nahoru a dolů, neb šicí stroj je nahoře a stůl na stříhání a žehlička je dole ... No aspoň má člověk trochu pohybu u té sedavé práce. A když si nepamatujete, na co jste mysleli před chvílí, že si máte vzít brýle na blízko, tak běžíte znova, protože pod patkou je již taková mlha ... A to prý bude hůř, říkají zkušení. Tak to se mám na co těšit, protože klíče od auta jsem onehda hledala 20 minut, oblíbené CD několik dní (leželo vedle přehrávače), taky máte pocit, že si s Vámi věci hrají na schovávanou? Ale že je ten život veselý, ta radost, když najdete něco, o čem víte, že máte, jen nevíte kde, a pak jdete pro něco jiného, to nenajdete a hle objevíte zasutý svetr s úžasným vzorem. A je vlněný a v zimě se bude hodit ... A po těch letech je vlastně nový.

Takže milé tašky a taštičky, chystám se sice na dovolenou, ale budu se těšit domů, jak si spolu zase zařádíme (nebo zaneřádíme ...dům).