O mužích se s úsměvem říká,že mají jen tři stupně vývoje.Batole,puberta a demence.S tím,že se dosud nepodařilo rozlišit,kdy končí puberta a začíná demence.

Vítejte u nás.

Manžel měl za svobodna modelovou železnici,která bohužel vlivem hloupých rozhodnutí (tchyně promine) a následně přírodních živlů ,které hezkých pár let řádily na naší půdě,časem vzala za své a použitelné zbytky manžel rozdal kamarádům pro jejich ratolesti.Přestože v našem domě bylo a je místo,kde se s obnovením mašinek počítalo.Jenže koníčky a peníze jsou málokdy pohromadě a zůstalo u nesplněných přání.

V Praze se po letech objevilo pár nadšenců,kteří vytvořili na Smíchově Svět železnic.Při první návštěvě manžel fotil co se dalo a vždy jen smutně ,nad projíždějící soupravou,dodal :“Koukej,právě tu projelo 15 tisíc“ . Jenže jeho mašinky ,ve velikosti TT jsou celkem nedostatkový sortiment a tak o tom dlouho nemohla být ani řeč.Slušné kolejiště se blíží ceně nového automobilu.Naše děti dospěly a manžel se začínal doma nudit.To není o tom,že by koukal z okna.To se projevuje nenápadně přetahováním o počítač,bílením lednice až po větu „Hele,nezajedem si někam na kafe ?“ Když mám nejvíc práce.Dětem začal mluvit do jejich záležitostí.To ocenil zvláště syn,který už se vrací domů jen na víkendy a je jen otázka času,kdy i těchto návštěv bude čím dál míň.O dceři ani nemluvím,mají stejnou povahu a bouře nad domácím mořem je na spadnutí několikrát denně.První na to přišel syn.“Mami,táta si zas musí s něčím hrát „ . A bylo rozhodnuto.

Ajtík si vzal na starost prohledávání internetu a vytipování vhodných obchodů s tímto zbožím.Já to zastřešila finančně a pak už to jen všechno nenápadně dostat domů.Copak o to,balík z e-shopu si vyzvednu na poště kdy se mi to hodí,stejně se o našem autu manžel vyjadřuje ,jako jeho „papírový „ majitel už jen v minulém čase .(Když se ho známí ptají,jak mu to jezdí,odpovídá,že neví protože auto posledních půl roku skoro neviděl.) Jenže poslední z těch nápadů byl balík polystyrenu na modelování krajiny.A vzhledem k mému pracovnímu provozu  zbyl jen jeden den ,kdy se dalo zajet do stavebnin a mít přitom k ruce alespoň jedno z dětí.Všichni jsme byli někde ve městě v pohybu a do toho nám chtěl manžel udělat radost a odešel z práce už po obědě.S tím,že já na něj někde počkám a odvezu domů.Konspirace,plánování,zdržovací taktika.Ne,to není špoinážní film.To byl jeden splašený den ,kdy tři členové rodiny věděli co musí udělat tak ,aby to čtvrtý nevěděl .A aniž něco tušil,díky jeho nápadům nám to odpoledne bylo pořádně horko .Jo a ještě ten polystyren dostat do auta.Synovo nepřicházelo v úvahu,mít na střeše ucho,beru si ho místo kabelky.I v autě normálních rozměrů se to vešlo jen na zadní sedačky.Takže opět vymyslet uvěřitelnou blbost,proč taxikáře dělá syn no a maminka s dcerou obrážely stavebniny.

Jsem si naprosto jistá,že ve chvíli kdy to všechno rozbalí ,vyrazí s metrem v ruce na chodbu a do konce vánoc bude mít hotový nákres.Děti si už teď spokojeně mnou ruce,že mají na hezkých pár let po starostech s dárky pro tátu .A já to všechno sleduji se škodolibostí sobě vlastní.Se svými koníčky jsem prý roztažená po celé domě,tak teď to bude vyrovnané. Tyto vánoce jsou věnované manželovi.Děti se mezi sebou normálně hašteří a cení zuby ,tentokrát dokázaly spolupracovat a všechno to hemžení provázela neskutečná sranda.

Přeji všem zažít tuto vánoční i předvánoční pohodu.Není důležité co kdo komu daruje,pokud je to darované s láskou a z úcty k tomu člověku.