Tuhle k nám do města přišel jeden doktor. Terapeut, co se dovedl podívat hluboko do Vašeho nitra společně s Vámi jako doprovodem. Oba jste postupně navštívili své nebe a své podsvětí. Jednou takto seděl v krčmě, a protože ho jeho pověst předehnala, sešla se kolem něj skupina diskutujících žvanilů, co měli v krvi nějaké to promile a všichni naslouchali o jeho typickém pacientovi, kterého potkává jako jednoho ze tří lidí, ať už mezi elfy, trpaslíky, kyklopy, gnómy či dokonce gobliny. Kroužek uší kolem něj byl značně těsný, našlo se přece jenom místo, kde se dalo dostatečně rozumět, aniž by člověka rušil podnapilý ryk hádajících se skřetů mrskajících šipky na terč.

Hladící palcem ouško pěnivého korbele piva, doktor, co procestoval mnoho vnitřních světů svého typického návštěvníka, provede nejprve jeho nebem. Klasický výhled je to věru bohatý. Andělé, obláčky, bílé mramorové hrady s barevnými mozajkami. Ženy s představou bublinkatých wellnesů s čokoládovou fontánou po které boky svou míru nemění, muži mají představu spíše pouze těch žen a divokých vzpruh co vnitřní touhu po napětí ukojí - auta, lodě, létání na drakovi. Vše je majestátní a božské, ale cesta zde nekončí, páč je potřeba druhou zastávku udělat.

Poté co si doktor popil a na stůl poloplnou nádobu zpátky postavil, pokračoval. Podsvětí, temno a stín, to je už jiná kapitola. Kolikrát páčidlem je nutné dostat se dovnitř, neboť dveře barikádou jsou zdobené, jako když Tom Jerryho do bedny chce zatlouct. A uvnitř málokdy kde majitel něco postaví. Žádný bar či stripklub zde není. Žádný hotel kde lze hlavu složit, žádné pekařství co hlad nasytí. A tak kolikrát příšery se odtud pakují a do nebe s křídly z papíru potají se vpašují. Ono je jasné, že se mezi anděli neskryjí a po čase je puch vlastní odhalí. Kdyby však o tmavé zákoutí kde kdo se postaral, i zde by ovoce mohl sklidit.

Proto se neviňte, když věc neatraktivní líbí se Vám, to lidem Vašeho podsvětí líbí se a rádi by ho jako svou součást pro radost přijali.