Myslím si, že každá maminka vzpomíná na svůj porod nakonec s úsměvem, ať byl v tu chvilku jakýkoli... I já... Pamatuji si, že jsme dlouho váhali například už jen o tom, jak se bude jmenovat naše první miminko... Holčička měla být Anetka (mimochodem teď se tak jmenuje naše krásná neteř), ale u chlapečka to byl skoro boj... Nakonec se jmenuje Jiří - všichni tvrdí, že po tatínkovi, ale jen málo kdo ví, že se jmenuje po našem porodníkovi... :) Proč? 

Nastoupila jsem na vyvolávaný porod v 6 hodin ráno a po injekci mi bylo řečeno, ať jsem připravena, že to bude rychlé... To samé a ještě důraznější, jsem slyšela u první, druhé a dokonce i třetí kapaččce... Zkrátka ani 14 dní po termínu, se našemu dárečku na svět moc nechtělo :) Všichni již začínali být rochu nervozní... Jen náš charismatický porodník postával u topení, usmíval se a trpělivě čekal... :) 

"Já myslím, že už toho jeho trucování bylo dost a je čas ho přivítat zde mezi námi...", konečně pronesl pan doktor v 15 hodin odpoledne a začal s pokyny... Přesně si je nepamatuji, krom dvou, díky kterým jsem následně skoro bojovala o život :) Doporučil manželovi, aby mi trochu vypomohl mokrou plínkou na suché rty... "Pít ne, ale mokrou plínku ji přikládejte k ústům, to ji udělá dobře..." A pak to začalo a bylo to oproti tomu dlouhému čekání velmi rychlé... 

"Tatínku, trochu mamince přizvedněte hlavu, jemně", tak to byl bohužel ten druhý příkaz... Tatínek vyplnil oba dva naprosto výtečně. Přiložil mokrou plínku k ústům a druhou rukou pomohl nadzvednout hlavu... A pokud mají někteří z Vás barvitou představivost, tak jistě již víte... Jak se narodil malý Jiřík už si moc nepamatuji. Má dokonale nezapomenutelná vzpomínka je ta, že se všemožně snažím donutit, jinak skvělého manžela, aby mě přestal tou plínkou docela zdárně dusit... A nepokoušel se mě tak připravit o život dříve, než uvidím to naše miminko...

Byl tak angažovaný, že mi tlačil jednou rukou plínku do nosu a pusy a bránil v dýchání a druhou úspěšně tlačil zezadu hlavy aby mi ji dle rozkazu přizvedl a vše šlo lépe... "Tatínku přestaňte okamžitě dusit maminku!" nebo tak nějak zakřičel doktor, když si všiml, že už to skoro nedávám... A bylo to... Když potom přišlo na jméno, rezolutně jsem prohlásila, že ať už se pan doktor jmenuje jakkoli, bude se náš chlapeček jmenovat po něm, jelikož on jediný v ten den zdárně udržel hned dva životy najednou.. :) Máme tedy Jiříka, ale to už víte :) Historku již vyprávíme s úsměvem a manžel se vždy snaží o rekonstrukci, ale už se umím bránit.. :)

A proč tak dlouhý úvod? Protože když jsem toho našeho šikulu držela prvně v ruce, byla to směs všech možných, krásných emocí... A já mám veliké štěstí... Nejen, že jsem si je užila znovu u druhého chlapce, ale v podobném gardu si je mohu užívat pokaždé, když přichází "na svět" další a další pletená novinka a já mám vždy pocit, že pouštíme do světa další miminko... O to více, že každá pletená deka LittleEye patří právě k miminkům...

Tedy věřte mi, že opět s pocitem, radosti, vítězství a štěstí budeme v příštím týdnu představovat nové "dárečky" v nabídce a je OPRAVDU na co se těšit. Fotečka v úvodu je jen první vlaštovkou.. 

Přeji Vám krásný víkend a zavítejte k nám, těšíme se na Vás :)