Dnes jsem navštívila svůj oblíbený hobby obchod a nakoupila spoustu krásných věcí na tvoření.

Už jsem se nemohla dočkat, až bude vše hotovo a půjdu se kochat.

Přijel náš veterinář Pavel, vyšetřili jsme kobylky, můžeme se těšit na jaro a hříbata od Barunky

a Omahy.Prostě, všechno parádně klapalo. Jenže... na  staré přísloví " Spěchej pomalu" jsem jaksi

pozapomněla. Vidina večerní siesty u korálků mě hnala a nedávala jsem pozor. Odneslo to levé

oko, přes které mě praštil řetěz rumpálu u studny, odkud bereme vodu koním. Tak teď leduju, vypadám,

jako kdybych se zúčastnila hospodské rvačky a říkám si, jak málo stačí, aby člověk třeba už nikdy

nemohl dělat to, co ho baví ( bez oka by se korálky dělaly asi špatně).

                                            BARUNKA