Jsem dítko odkojené ještě za komunismu, tedy šicí stroj věrný společník všech ženských v rodině, páč co si člověk neušil, to neměl. Medvědy pro děti počínaje, efektními zimními kombinézami ze znárodněného padákového hedvábí konče. Pak ovšem sestra nastoupila na školu a stal se z ní "profesionál". Kdo máte mladšího sourozence, jistě si vybavíte, co je to za moment, když konečně po letech ústrků dostane do ruky možnost se vytáhnout. Tím má kariéra v textilní branži skončila. Za prvé mám detailní přehled o tom, co všechno dělám "úplně blbě", tak se mi do toho už nechce, za druhé - proč by si člověk trhal játra, když může práci zadat a dopadne to dokonce i tak, že se to sobě podobá, což se u mých výtvorů říct občas nedalo.

Přesto je mi textil hodně blízký. Výběr oblečení na trhu je dnes přebohatý a nic mne k šití nenutí, takže si jen tak hraju. Za prvé s hračkami; k tomu mám vztah nejen kvůli vlastním dětem, ale částečně opět rodinná deformace- několik let jsme se výrobou hraček živili. Nejvíc tíhnu k waldorfským panenkám:

Také jsem experimetovala se savováním. To bylo fajn, protože jsem zúročila moji zálibu ve vystřihovánkách a mohla jsem si vytvářet vlastní šablony. Fler tenkrát ještě neexistoval, takže po zahlcení rodiny mne to přestalo bavit.

 Nejdřív jsem začala savování kombinovat s malbou na textil a pak jsem nakoukla i do lepšího batikování, než byla mně dosud známá vyvazovaná kolečka a proužky.

 (ksichítky malovala tříleťačka)

(šablona z netu)

Batika pro mne skončila v momentě, kdy se mi děti začaly samostatně přemisťovat po bytě. Mám se na to moc ráda a když vidím, co dovedou napáchat při vaření, tak barvení si zatím odpustím.

A o tom, jak jsem potkala patchwork zase příště