I. hrad Pyšolec

Hrad Pyšolec chránil cestu podél řeky Svratky a nedaleký hrad Zubštejn byl zřejmě správním centrem těžby rud.

Na soutoku řeky Svratky a říčky Bystřice leží obec Vír. Její název vznikl pod zdejší skály Vířiny, jež spadá přímo do řeky Svratky a kde se tvořily nebezpečné víry. Sama obec Vír je rozložena v hlubokém údolí podél toku Svratky, obklopeném z obou stran poměrně strmými svahy. Co na vás ve Víru čeká? Botanická zahrada, přehradní nádrž, zřícenina hradu i soubor lidových staveb.

Botanická zahrada a historické usedlosti Vír.
Kousek od základní školy ve Víru se nachází školní botanická zahrada, kterou si navrhly samy děti. Otevřena byla v roce 2010 a její součástí ji i altán.

Hrad Pyšolec chránil cestu podél řeky Svratky a nedaleký hrad Zubštejn byl zřejmě správním centrem těžby rud

Zřícenina hradu Pyšolec
Od historických statků je možné se vydat po červeně značené turistické cestě směrem ke zřícenině gotického hradu Pyšolec. Trasa je dlouhá necelé dva kilometry. Hrad se tyčí na strmém stejnojmenném kopci nad vyrovnávací nádrží Vír II. Postavený byl zřejmě na počátku 14. století rodem pánů z Pernštejna. Později byl jeho majitelem i moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský (bratr krále Karla IV.), po jeho smrti hrad převzal jeho syn, markrabě Jošt Lucemburský. Ten ho dal jako léno pánům z Kunštátu a v polovině 15. století se hrad vrací opět do majetku Pernštejnů. V té době již byl ale značně pobořený, nejspíš vlivem česko-uherských válek, takže pak už zůstal trvale opuštěný.

Z hradu jsou dodnes patrné stopy paláce s obvodovými opěrnými pilíři, polovina válcové věže se zbytky středové šachty. Viditelná je také cesta, která k hradu vedla. Hrad chránily tři příkopy, z nichž jeden dosahoval hloubky až 16 metrů.

Zřícenina hradu Zubštejn
Z hradu Pyšolec je možné se dostat po červeně označené trase, dlouhé okolo tří a půl kilometru, až ke zřícenině hrad Zubštejn. Ten je dominantou obce Pivonice. Hrad byl založený okolo roku 1314. Byl v majetku pánů z Pernštejna a stejně jako jeho nedaleký kolega Pyšolec se dostal do vlastnictví moravských markrabat Jana Jindřicha a Jošta, z rodu Lucemburků. V této době se nejspíš hrad stal správním centrem těžby rud. Zřícenina je poměrně zachovalá a volně přístupná a nabízí krásné výhledy do okolní krajiny Svratecké hornatiny.

II. těžba zlata

Počínajíc Janem Lucemburským, kromě tradičního stříbra v Čechách získala na významu těžba zlata.

Zlato (chemická značka Au, latinsky aurum) je chemicky odolný, velmi dobře tepelně i elektricky vodivý, ale poměrně měkký drahý kov žluté barvy. Již od dávnověku byl používán pro výrobu dekorativních předmětů a šperků a jako platidlo. V současné době je navíc důležitým materiálem v elektronice, kde je ceněn jeho nízký přechodový odpor a odolnost proti korozi. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí.

Z běžných anorganických kyselin reaguje pouze s lučavkou královskou (směs HNO3 a HCl), jíž se rozpouští za vzniku tetrachlorozlatitanového aniontu [AuCl4]−. V alkalickém prostředí se zlato rozpouští v přítomnosti kyanidových iontů (za přítomnosti kyslíku), přičemž vzniká komplexní kyanozlatnan [Au(CN)2]−.

Speciální případ představuje rozpouštění zlata v elementární rtuti. Již středověcí alchymisté věděli, že při kontaktu zlata se rtutí velmi snadno vzniká zvláštní roztok zlata ve rtuti, amalgám. Amalgám přitom zůstává kapalný i při poměrně vysokých obsazích zlata. Zahřátím amalgámu na teplotu nad 300 °C se rtuť odpaří a zbude ryzí zlato.

V roce 1997 objevili japonští chemici směs organických sloučenin, která údajně rozpouští zlato. Jde o směs jodu, tetraethylamoniumjodidu a acetonitrilu, která při teplotě varu (82 °C) tvoří nasycený roztok. Snížením teploty roztoku pod 20 °C se z roztoku vysráží čistý kov. Zlato je také rozpustné ve vodném roztoku jodidu draselného a jodu. Pomocí tohoto roztoku lze snadno rozpouštět především tenké vrstvy zlata.

Zlato je mimořádně trvanlivé a odolné vůči povětrnostním i chemickým vlivům. Pevnost a tvrdost zlata je možné zvýšit přidáním jiných kovů.

V současné době jsou rýžovatelná ložiska zlata již většinou vyčerpána. Avšak v historii bylo rýžování první a jednou z nejvýznamnějších metod získávání zlata z přírody. Všechny metody rýžování jsou založeny na principu gravitační separace lehčích částic písku. Dnes se proto těží primární ložiska, kde je zlato velmi jemně rozptýleno v hornině a kov je z horniny získáván hydrometalurgicky procesem zvaným loužení.

Proces spočívá v jemném namletí horniny, aby se do kontaktu s loužicím roztokem mohla dostat většina přítomných mikroskopických zlatých zrnek. Namletá hornina se potom louží buď kyselým roztokem s vysokým obsahem chloridových iontů a oxidačním prostředím (např. sycení plynným chlorem nebo přídavky kyseliny dusičné) nebo naopak roztokem alkalických kyanidů za probublávání vzdušným kyslíkem.

Z loužicího roztoku se poté zlato získává redukcí, např. průchodem elektrického proudu roztokem – elektrochemicky, kdy se kovové zlato vyloučí na záporné elektrodě – katodě. Redukci je možno provést i chemicky přídavkem vhodného redukčního činidla (hydrazin, kovový hliník apod.).

Amalgamační způsob těžby zlata z rud byl používán v minulosti pro těžení náplavů, v nichž bylo zlato přítomno ve formě větších oddělených zrnek, která se však již obtížně získávala rýžováním. Pro tento účel byla zlatonosná hornina kontaktována s kovovou elementární rtutí.

Vzniklý amalgám zlata byl po oddělení horniny obvykle prostě pyrolyzován a rtuť byla jednoduše odpařena do atmosféry. V současné době se tento postup téměř nepoužívá a pokud ano, je zlato z amalgámu získáváno šetrnějším způsobem bez kontaminace atmosféry parami rtuti.

V Česku jsou zlatonosné žíly ve středních Čechách (např. Jílové u Prahy, Roudný, Veselý kopec u Mokrska, okolí Rožmitálu), v Jeseníkách (Zlaté Hory) a v okolí Kašperských Hor. Vzhledem ke snaze zahraničních firem o průmyslovou těžbu zlata v České republice vzniklo v roce 1996 sdružení Čechy nad zlato, které sdružuje převážně města a obce z potenciálně ohrožených lokalit. V Městě Písek na řece Otava se v historii rýžovalo zlato a kvůli tomu se říká Městu Písek "Písek". Řece Otava se také říkalo zlatonosná řeka.

odkazy zlato:

Vodáctví na Otavě a Blanici, rýžování zlata zlatonosná Otava

Dům se zlatodolem - Rychlé šípy v údolí záhad album na FCB

Rýžování zlata na Otavě album na FCB