...půl metru sněhu,uhelné prázdniny a kdoví,co všechno by se jistě našlo.Bylo mi tenkrát tak 13-14 let a na co asi nikdy nezapomenu,byla naše kůlna na uhlí.Protože domek stojí ve svahu a objet se opravdu nedá,i auto v létě,pokud překročí zadními koly onu pomyslnou magickou hranici,samo nevyjede.Že jsme zapadli sněhem,čert to vem.Lopata a dvě práceschopné děti se o tu 50 metrovou příjezdovou cestu hravě postaraly.Navíc,auto bylo tenkrát u nás víceméně na parádu.Táta nechápal jako důvod k výjezdu ani cestu pro nákup do města,tak proč tahat auto zrovna v zimě? Jo a ta kůlnička….neměla vrátka,uhlí se tam prostě převáželo kolečkem,vyklopilo a jelo pro další.Náklaďák s uhlím si netroufnul dál než ke vratům .

Tak ta kůlnička i s obsahem 100% každý rok zamrzala.Kotelna byla z druhé strany domku,hezky po schodech dolů.Takže krumpáč,narubat uhlí a hurá ke kotli. Přiznám bez mučení,nechtěla bych to víckrát zažít.

Topení v našem domě je vyřešené možná trochu dráž,ale představa,že po návratu z práce nejprve honím polínka po sklepě a vybírám vychladlý kotel…přes léto prudím půlku vesnice řezáním polen na cirkulárce ,jež patří spíš do muzea.Ne,děkuji.

Ale když bylo

…před dvěma roky víc než -20°C byla jiná legrace.Vím,že ty mrazy přišly na víkend,můj pracovní a jako na potvoru noční.Auta na parkovišti málem přimrzla a už jen příchod na parkoviště nevěštil nic dobrého.Šustění škrabek po sklech,cvakání zámků,marné pokusy o nastartování.Obvykle se to týkalo majitelů silnějších vozů se slabými bateriemi.Proč ,sakra,ještě před zimou utrácet za tohle.Už druhou noc pánové parkovali „čumáky“ tak,aby startovací kabely pohodlně dosáhly od těch šťastnějších,co nastartovali,k těm co si hned v pondělí jeli koupit novou autobaterii.Okomentovala jsem to jejich snažení jako skupinový sex v autobazaru a se svojí,tehdy Fabií, v klidu odjela domů. Ona byla jedna z mála aut,která bez problémů nastartovala i v -24°C .Pánům kolem došly posměšky na adresu našeho rodinného vozítka a dál tůrovali své plechové mazlíky.

Novináři a mnozí z nás smutníme po zimě „jako tenkrát“ .Do chvíle,kdy máme před vchodem deset čísel sněhu a buď na nás vyšla řada s úklidem chodníku,anebo je ten chodník,či příjezdová cesta naše a jdeme odklízet úplně stejně jako ti ostatní.V tu chvíli určitě nikdo neřekne,že je konečně ta správná zima .