Dnes jsem měla toulavé boty! Od rána jsem cítila, že potřebuji na procházku, v srdci jsem měla slunce a překvapilo mě, že za oknem je hustá mlha a mráz. Přemýšlela jsem, co budu dělat. Nedalo mi to oblékla jsem si bavlněné šaty, punčochy a dva svetry a vyrazila jsem do polí.. Kousek za vesnicí mě mile překvapilo sluneční svit. Konečně! Lehce udýchaná jsem vyšlápla kopeček a zahleděla jsem se na nádheru, kterou malovala sama příroda! Panorama Chřibů bylo celé utopené v mracích, které se líně převalovaly nad kopci mezi poli a lesy. Kousek ode mě se páslo stádo srn a já se snažila je nerušit, ačkoli jsem měla pocit, že dnes pro ně nejsem vetřelcem, protože nikam neutíkaly jen klidně stály a pásly se..Už trochu prochladlá jsem se vydala zpátky domů. Slunce mne hřálo a já mu nastavovala tvář a v tom okamžiku se zrodila tato Báseň posledního dne.. Doběhla jsem domů už celá zmrlá..Ale zachránil mne čaj, cukroví a dobrá kniha..