Rokajl už dávno je jednou z vizitek České republiky. Od poloviny 14. století, kdy v okolí Jablonce nad Nisou byla zapálena  první pec, sklářská výroba v regionu neustále rozvíjela se, a do 18. století výroba českých sklářských dílen doslova vyhnala z trhů největší monopol Evropy této oblasti — Benátky. České korálky byly proslavený nejen kvalitnou a bohatou barvou, ale také originálním vybroušením, které dávalo dodatečný dekorativní efekt. Benátské sklo, založene na jedlé sodě, bylo příliš křehké na broušení. České sklaři vařily sklo na základě potaše — dřeveného po pelu. Toto sklo  bylo  vysoce pevné a dávalo možnost vybroušit povrch každé skleněné perličky.
18. století je zlatým věkem korálků. Z Čech, rokajl začal svůj triumfální pochod po Evropě. Rokajlem zdobeli každodenní a sváteční věci šlechtičny, měšťánky a ženy na věnkově. Modní dámy vyšívaly korálkamy šaty, darovali zdobené nimy krásné miniaturní drobnosti na památku opravdového přátelství a lásky. Často rokajlem dekorovali předměty interiéru a luxusné zboží, vyšivaly malé obrazy a objemné pano. Korálky pronikly do všechních vrstev společnosti, od šlechty do vesničan a každá z nich vytvořila svojí vlastní jedinečnou tradice korálkového zdobeni.

Právě v lidovém  prostředí korálkové šperky získali nejvýraznější a originální rysy. Podle  barevných kombinaci, ornamentů, technik navlekání a dokonce i velikosi korálků bylo možné snadno zjistit z jakého regionu pochazi věc a komu patři — mladé dívce, starší matróně, a nebo mladému chlapci, zda byla prace mistryně ovlivnená městskou kulturou, anebo bylá tvořená v uzavřené konzervatyvné společnosti dalekého věnková. Bohužel, v současné době v muzeích a soukromých sbírkách, nenajdemé práci řemeslníků starší než 150 – 200 let. Ale i ti památky, ktere přežili do dnes, odhalují nám tento krásný  barevný svět tradičného korálkováni se svými zákony,  tradici, tajnou symbolikou a postupy leštěné během století .
V lidovém prostředi, a to zejména v českých zemích, umění korálkové ozdoby začíná se rychle rozvíjet od konce 18. století. Na území České Republiky skleněné korálky v tradičním oděvu se nacházejí prakticky všude, zpravidla ve zdobení svatečného oblečení. Korálkamy a drobným rokajlem ženy vyšívaly čepci, živůtky vest, límce a manžety košile. Neobyčejné krásou a množstvím tohoto materiálu odlišovali se svatební pokrývky hlavy, takzvaný koruny nevěst. Tradičně, korunu nevěsty bohatě zdobely umělými materiály: papírovymí a tkaninovymí květinamy, zlatými a stříbrnými špendlíkamy (jestli dovoloval dostatek), a samozřejmě korálkamy. Neobyčejnou  populáritu  měli bílé perličky, které imitovaly přírodní perly, a červené, připomínající přírodní korály.
Mimořádnou nádherou a originalitou korálkových ozdob se vyznačovali dvá regiony Čech: Jižní Blaty a Hanácký kraj. Jestliže na Blatech bylo rozvinute korálkové vyšívání, pak v Haně větší převládaní získala výroba pletených šperku. Vyšívání a navlekání jsou nejstarší způsoby práce z korálkamy. Oni byly použivany v dekoraci nejen ženského  ale i pánského oblečení. V národním prostředí korálky ziskaly oblibu kvuli svému lesku a jasnosti barev, díky čemu tvoříly výrazné dekorace. Většina  ornamentu korálkových ozdob, pletených a vyšívaných, byly přejatý z tradičného výšivání nitkamy, které jsou víc starověkým a typickým zpusobem zdobéní tradičného oblečení. Poměrně mladé umění navlékání korálků aktivně půjčovalo tradice lidových výšivek, a díky svým dekorativním možnostem přidalo jim nový význam.
Korálkové dekorace slavnostného kroje vesničan byly nejen ozdobou, ale také plnili řadu důležitých funkcí. Především množství korálků v oděvu ukazavalo na bohatství,  a stejně tak, na postavení člověka a jeho rodiny. Vzhledem k tomu, že materiál nebyl poměrně levný, jen manželky bohatých rolníků mohli si dovolit nádherně vyšívané skleněnymý cetkamy a rokajlem korsetku nebo opasek. Většina žen snažila vyzdobit korálkamy alespoň čepice, ale ti, kteří si nemohly dovolit ani tohle  vystacilí si s tenkou červenou niti korálku, vinuté kolem krku v jeden nebo více řadu a doplňěných přívěskem -  křížem nebo minci.
Velkou role hrala také barva perliček. Neni náhoda,  že dívky a ženy se snažíly dostat nízku právě červených korálek. Věřily se, že tento náhrdelník je schopen chránit proti onemocnění krku a zraku, a dokonce jich vyléčit. V některých oblastech stejnou léčivou silou se nadělovali také černé korálky. Magické vlastnosti přidával také  ornament, lidě veřily, že on byl schopen zachránit před uhranutím a zlymý síly.
Nehledě na to, že korálky nejsou levným materiálem práce mistřin-koralkařek v očích svých vrstevníků neměla vysoké materiální hodnoty, protože, v podstatě, všechny tyto věci každá žena mohla udělat sama, pro sebe a svou rodinu. Jen v půlce 19. století na vlně nadšení lidovou kulturou a s začátkem etnografického výzkumu společnost dospěla k pochopení jejich umělecké a historické hodnoty.
 Ve 20. století korálkařstvi přestěhovalo se do nové fáze vývoje, a proměnilo se z řemeslného vyrobku do oblasti uměleckého designu. Nyní korálkové  šperky jsou autořským dílem, uníkalním a jedinečným. Doufejme, že toto uméní se bude i nadále rozvíjet, a umělcí budou tvořít nové mistrovské díla.