Toužíte-li po kulturním zážitku, zejména po současné mladé svěží tvorbě, návštěvou stověžaté Prahy nic nepokazíte. Rozhodně stojí za vidění výstava s názvem Transparency Nation, ateliéru Tonyho Plesla a jeho studentů z pražské Všup, která se nachází ve třetím patře DOXU, centra současného umění, architektury a designu v Holešovicích. Už samotný prostor nabízí spoustu možností a umělecky nabitá atmosféra na vás dýchá z každého koutu.

Jedná se o unikátní prezentaci různých přístupů k práci se sklem. Interaktivní instalace, objekty, doplněné dvěma kresbami od Pavla Skrotta a jedním závěsným obrazem Tadeáše Podrackého magicky doplňuje klidná až meditativní hudba linoucí se ze skleněných Zvukovodů Antonína Votruby.

Maximálně pohlcující je objekt - zrcadlová krychle Kláry Horáčkové s názvem The lover space, do níž se dá vstoupit. Zavřete se dovnitř a necháte se pohltit nekonečnem ve všech směrech a stranách, naprosto úžasný zážitek, který vás nechá odprostit se od všeho pozemského a posune vás do jiného vnímání sama sebe. Po té ,co vás pohltí nekonečno, je návrat zpět velmi silným zážitkem a pro mě naprosto šokujícím. Ocitnoutí se zase venku před krychlí a uvědomění si jejich rozměrových vlastností a přitom ve mně neustále expandovala nekonečnost, bylo až skoro adrenalinovým zážitkem. Celá výstava je velmi hravě pojatá. Každou instalaci, každý objekt tu spojuje slovo transparentnost - otevřenost. Takto charakterizuje Rony Plesl i cestu, kterou se jeho ateliér ubírá poslední roky. Využití různých možností zpracování skla je fascinující. Mezi prvními díly, které vdechují výstavě život, jsou tři obří nádoby – Skleníky Kristýny Pojerové, ve kterých jsou zasazené různé traviny a květiny a tím všechno to sklo přirozeně a velmi jednoduchým způsobem ožívá. Naproti tomu, poslední instalace je práce Jany Železníkové.

Menší kvádry ze želatiny, jež postupně usychají a scvrkávají se na povrchu a přitom pomalu obtékají kovové podložky, na kterých jsou přidrženy ke stěně. Pracují s časem, zemskou přitažlivostí a fyzikálními vlastnostmi želatiny, vytvářejí taky svůj vlastní, o nic menší živelný svět. Výstava je plná svěžesti, hravosti, je z ní cítit chuť tvořit , objevovat a žít, dokáže člověka maximálně pohltit. Respekt ke sklu a posunutí jeho funkčnosti zase o kus dál.