K víkendu přibylo volné pondělí a v předpovědi hlásili tropická vedra a bouřky s kroupama. Normální člověk by se asi naložil někam k rybníku a při dešti se utíkal schovat, my ale asi normální nejsme:) I sbalili jsme krosny a vyrazili do Českýho ráje...

Cestu jsme začali v sobotu ráno v Jičíně a vydali se pěšky přes Kbelnici na vrch Brada. Cesta vedla mezi poli a kolem kopce Zebína...

Původně jsem chtěla vidět les Řáholec, to je ten les, kde žil Rumcajs...ale pořádně jsme nezjistili, jestli takový les vůbec existuje. Nakonec jsem našla článek o Rumcajsově stezce, u které leží Rumcajsova jeskyně a les kolem by měl být tedy předlohou pro Řáholec. U cesty leží i Čtvrtkova vyhlídka...tu jsme našli:

Ale Rumcajsovu jeskyni ne...a to by se zrovna tak hodila:) Tropické vedro z dopoledne se začínalo pomalu ztrácet a v dálce hřmělo. Než začalo pršet, došli jsme naštěstí do Prachova a nejhorší déšť přečkali v hospodě, kde byly docela dobrý ceny, ale malý porce... Kousek od hospody už byla branka do Prachovskejch skal. Doteď jsem netušila, že se za vstup platí... Ne že by mi to tolik vadilo, ale když jsme se vraceli, u vchodu už nikdo nebyl, takže ti, co přišli po pátý hodině, měli vstup zadarmo..Takže příště tam půjdem až navečír:)...Ale i tak to stálo za to...

Omlouvám se, že fotky nejsou nic moc...celou dobu poprchávalo a bylo zataženo...

Večer jsme došli ke kempu u Jinolických rybníků. Protože to vypadalo, že pršet bude i v noci a měli jsme s sebou výjimečně i stan, rozhodli jsme se zůstat tam. Bohužel ale kempy už nejsou co bejvaly. Už když jsme přicházeli, byl slyšet šílenej řev. Kempy kolem rybníků byli asi tři a podél silnice bylo asi deset různejch hospůdek a občerstvení, stánky s kýčema a i nějaký atrakce pro děti. Místo na stan na jednu noc pro dva lidi stálo 190 korun a k tomu nám za 100 korun půjčili klíček od záchodů, který byly stejně celou dobu odemčený. Pravděpodobně doufali, že lidi budou klíče ztrácet a oni vydělají na těch zálohách:) Po kempu pobíhaly děti s obarvenými vlasy, jejich maminky stály frontu na záchodcích, ale ne kvůli kabinkám, ale kvůli zrcadlům, aby se mohly namalovat. (No, to by ještě šlo, horší byl kemp v Českým Krumlově, kde prý na zrcadla byla fronta i na pánských záchodcích...to kvůli gelování vlasů:)) Tatínkové se zřejmě shromáždili v jedné z hospod, kde začali falešně prozpěvovat ty nejhorší odrhovačky. Vydrželo jim to až do svítání...stejně tak až do rána trvala diskotéka na protějším břehu rybníka...

No a takhle idylicky vypadal kemp ráno...to tam byl klid a většina osazenstva zřejmě vyspávala opici:)

My se radši co nejrychleji sbalili a vydali se na vlak. Další cíl cesty byl zámek Hrubá Skála. V zámku je expozice mučících nástrojů a výstavka nějakých pohádkových kostýmů, ale těch tam bylo asi jen pět. Vylezli jsme na věž...a na nádvoří zrovna začalo nějaké "historické" představení. Jedna část představení byla o pekařovi, který míchal mouku s pískem (a pak prej ještě lovil raky a smrděly mu nohy:)) a proto byl máchán v obecní studni. Protože to začalo zase připalovat, docela jsme mu to máchání ve vodě záviděli:)

U Hrubý Skály bylo i muzeum minerálů a polodrahokamů, kam byl vstup zdarma, tak jsme tam samozřejmě šli:). Bylo tam vystaveno plno achátů a jiných kamenů, které se našly v Českém ráji a my si začali říkat, jaký je to asi štěstí, najít takovej kámen. Chvilku potom jsme ale přišli na to, že to není nic až zas tak složitýho. Cesta, po který jsme se vydali k rybníku Věžáku, byla doslova vyštěrkovaná drcenými acháty..

Rybník Věžák:

Moc jsem se v něm chtěla vykoupat, bohužel břehy již byly plné turistů a drát se do vody přes houfy cachtajících se dětí, to se mi moc nechtělo. Tak tam vyrazíme asi nějakej hezkej víkend na podzim nebo na jaře.

Od rybníku Věžáku jsme dojeli turistickým autobusem do Kněžmosti. Turistické autobusy v Českým ráji jsou výbornej vynález. Sehnali jsme si plánek a jízdní řád - existuje několik barevně odlišených tras, které se v některých místech potkávají a dá se přestoupit. Autobus každou trasu v obou směrech projíždí dvakrát denně. Uprostřed autobusu bylo i místo na kola...cyklistů je totiž v Českým ráji taky plno.

Večer jsme žádný kemp radši už nehledali, našli jsme si místo, kde byl klid...

Třetí den dopoledne jsme přišli k hradu Valečov:

Zvenčí vypadal docela tajemně a zajímavě...ale u toho jsme možná měli zůstat:) Ale nezůstali, šli jsme na prohlídku. Provázel nás zvláštní člověk, který měl i v tom vedru černý kožený kalhoty a vysoký boty. Nevěděl bohužel asi o moc víc než co obsahovala přednáška a já ho brzo přestala poslouchat, protože zněl monotónně jako rádio. Nestačila jsem ale zírat, co za "poklady" se na hradě nacházelo. Už v první místnosti mě zarazily nástěnky polepené lesklými balícími papíry s vystavenými kopiemi starých dokumentů (ne replikami, jen okopírovanými papíry). Moc se mi to nelíbilo, ale pořád jsem si říkala, že to mám z toho, že se v tom moc vrtám, dělám totiž muzejnickou školu... Dál v chodbách jsem ale už měla co dělat, aby mi necukaly koutky, protože po stěnách visely nějaký sádrový kachle s vyobrazením všeho možnýho... Na vrcholu hradu na vyhlídce někdo pěstoval v truhlíku rajčata a všude jinde po hradě, kde byl zrovna nějakej světlej výklenek, byly muškáty a jiný kytky. Kde nebylo světlo, tam byly kytky alespoň umělý. V "tajemném" sklepení, kam nás vpustili za příplatek 10 korun, byly dokonce figuríny, které měly představovat rodinu hradních pánů a pak Žižku při setkání ještě s nějakou další historickou postavou. Všichni byli vyrobeni zřejmě z masek na Mikuláše a Žižka měl dokonce mikulášskou berlu omotanou alobalem. Kolem byla rozestavěna plesnivá slámová zvířátka v životní velikosti, v jednom výklenku nad námi stál dokonce velký slámový jelen. Žižka měl na stole plno plechovýho nádobí a lidskou lebku, hradní paní zase "diamantový poklad". Nad vším visel vánoční věnec asi už z předloňských Vánoc - rezavý padající jehličí a do toho zlatý a červený plastový ozdůbky. Průvodce si po celou dobu zachoval naprosto vážný výraz...Já ne:))

Pár fotek...to abyste mi to věřili:

Když jsme vyšli z hradu, venku zrovna začínalo nějaký představení. Pod dojmem zážitků ze sklepa jsme rychle utekli...

Za hradem se navíc ve skalách nacházelo něco mnohem lepšího. Skalní byty:

Nikdo neví přesně, kdy tyhle světničky vznikly, ale jeden čas sloužily prý jako obydlí vojáků. Většina z nich byla nějak dobudovaná, což je na mnoha místech dosud vidět. Ve skalách jsou zářezy, kde byly položené trámy, které tvořily další zeď nebo střechu. Až do roku 1892 zde prý bydlela místní chudina zvaná "skaláci". Když jsme světničky prohlíželi, říkali jsme si, že na chudinu to muselo být luxusní bydlení. Některé místnosti byly opravdu prostorné, ve zdech byly různý výklenky (někdy i ze zářezy po stranách, asi tam byly poličky), lavice, schůdky. I skaláci měly světničky dobudované, měli prý prkenné podlahy, nábytek, dveře přizpůsobené dírám ve skále a okýnka dokonce zasklená. Na některých místech bylo vidět, kde měli krb nebo kamna a ve stropě pak byly díry na komín. Chovali tu prý dokonce domácí zvířata, takže některý místnosti byly přizpůsobené jako chlívky - ve skále byla vydlabaná koryta. Pak byli ale skaláci násilně vystěhováni do okolních vesnic a světničky byly zničeny.

Pár kilometrů odtud je něco podobného - Klamorna. Ta prý byla osídlena už 3000 let před naším letopočtem. Ve skále je tam pět metrů hluboká cisterna a údajně 4 světničky, my našli jen dvě, ale v každý byl uprostřed "obětní" kámen. Stejně jako z Valečova je odtud nádherný výhled do kraje.

A nakonec jsme se už pěkně utahaný dostali na Drábský světničky. To je celý komplex světniček, na kterých byl jeden čas prý postavený i dřevěný hrad.

A z Drábských světniček jsme šli už konečně z kopce:). Úplně vyčerpaný, splavený, hladový a žíznivý jsme zakotvili v hospodě a dali si půl litru kofoly a svíčkovou. Jak málo někdy stačí ke štěstí :)