Kamarádkou Kamilou jsem byla obdarována původními dřevěnými formami, kterými se na severu Čech tisklo na lněné plátno už před sto lety. Ten len tam v horách tehdy také rostl a rovnou se zpracovával v místních textilkách.

"Nejprve se zpracovával len, který se v okolí pěstoval. V 18.st. ze začalo rozvíjet i tkalcovství bavlny."

"Koncem 19. století pracovalo pro firmu 3200 zaměstnanců a firma měla 15 parních strojů. Vyráběli kvalitní a moderní látky, zřídili vlastní velkosklady a prodejny v Praze, Vídni a Budapešti. Zastoupení měli ve Francii, Německu, Itálii, Turecku, Egyptě a USA."

Krásné to muselo být. Nové Město pod Smrkem prosperovalo a lidé v něm zažívali období blahobytu. Vlaky na místních i přeshraničních tratích nestíhaly vyvážet utkaná plátna. Všichni měli práci a žili spokojený život.

Dnes je všechno jinak. Objekt továrny chátrá, místní lidé za prací musí dojíždět, trať do Polska pohlcuje příroda.

Na dřevěných formách už čas také sehrál svou roli a některé jsou dost poškozené. Přesto mi zvědavost nedala a až na dvě jsem jejich otisk přenesla opatrně na len. No, ono se to popravdě moc opatrně nedá. Když chcete získat otisk, je potřeba do formy několikrát bouchnout pěstí. Odtud ty třísky v dlaních.

Já vím, že se tímto způsobem dodnes tiskne v obou Českých modrotiskových dílnách. Ale, jaké potom oni mají ruce?

Zlaté!

Obdivuji všechny ruční tiskaře!

Kdyby vás více zajímalo, jak to s Novoměstskou Klingerovou textilanou svého času bylo, tak doporučuji nahlédnout sem na stránky okrašlovacího spolku Nového Města pod Smrkem.

Citace použité jsem našla v článku okrašlovacího spolku Nového Města pod Smrkem.