Třem přátelům
ze "Šesti zapomenutých u Bambusové bystřiny",
kteří se po krátké úřední kariéře vracejí do hor.

Na malé oko
zajíce chytíš,
a do velkého --draka.
Velká klást oka
málo láká
tohoto světa pány.
Proto jsme, muži
modravých mraků,
plemeno draků,
odešli do hor.
Vysoko v horách
zpívají muži
s hlavami v mracích
u vchodu jeskyň
na horském srázu.

Příteli Hane,
čestný a přímý,
přáteli P'ei,
ty se srdce jasným,
příteli K'ungu,
vzácný můj brachu,
přátelé červánků,
přátelé mraků,
čistší než obrys
borovic horských
těch, které stojí
šlehány větrem,
v samotě chladné
na srázích skal.
Pod jednou houní
leháte všichni
na holou zem.
Dva páry dřeváků
stačí vám třem.
Sekyra modrý
prorube led --
jak trnou zuby
v mrazivé vodě !

Dálka když křikne,
chodíte krajem --
bez cíle mračna --
v laskavé shodě.

Když jdete z hor
k lidem tam dolů,
štěstím se chvěje
pod lehkým pláštěm
svobodná hruď --
dlouze si hvízdá.

Včera jste snili,
že jsme zas spolu :
v údolí našem
vidíme hnízda,
čekáme -- měsíc
plavně až vstane
z bystřiny naší
v bambusů háji.

Dnes už, dnes ráno
u brány Lu,
východní brány,
ve stanu piju,
loučím se s vámi.
Na zmrzlé stezce
kopyta kloužou
pohorských koní !
Neztraťte cestu,
šťastně se vraťte !

Myšlenky na vás
jsou jako tráva,
kouřová tráva
tam u bystřiny :
divoce bují
na jaře bují
i uprostřed zimy.

Li-Po