Tvořitelův častý problém je nedostatek končetin. Tvořitel je taky jen člověk a proto mu jsou do vínku dány pouze dvě horní končetiny jako všem ostatním. Ne, tvořitel si nechce stěžovat na matku přírodu, ona vizáž chobotnice asi taky není to pravé. Ovšem někdy si tajně posteskne že mít další jednu až deset končetin by nebylo od věci.

Tvořitelova síla se skrývá ve třetím oku a horních končetinách. Tvořitel k tomu aby byl pravým tvořitelem musí mít navíc končetiny plně spolupracující s třetím okem. Ruce musí umět naslouchat třetímu oku a být jeho nástrojem.

Pokud má člověk třetí oko, ale nespolupracující končetiny je to pouze myslitel, který dokáže věc vymyslet, ovšem nedokáže realizovat. Musí pak nalézt rukodělce, jenž má spolupracující ruce, ovšem postrádá třetí oko. Dalo by se říct že pokud najde myslitel toho pravého rukodělce vytvoří společně tvořitele.

Pravý tvořitel ovšem vlastní třetí oko i spolupracující končetiny a dokáže celé dílo sám. Často se zaobírám myšlenkou o levo a pravorukosti. Mám přečtenou hromadu pojednání o levácích a pravácích ? ješitně si myslím že na tom něco je (jsem tvořitel levoruký a leváci vycházejí kreativněji lépe). Vtipné je že jako levoruký tvořitel neumím otevřít konzervu, ale s praváckými nůžkami válčím úspěšně. Z levorukého tvořitele byli všichni jeho učitelé na větvi ? naučil se vázat tkaničku až v pokročilém věku, pletení bylo tvrdým oříškem, háčkování bylo také mnohokrát vztekle odloženo do kouta, psaní zoufalé, konzerva se stala nepřítelem číslo jedna a hned za ní následoval otvírák na konzervu... Ale jakmile už malý tvořitel dostal možnost něco stříhat a lepit byl nadšen, ano, stříhal všude jen ne po lince, x krát slyšel že je ztracený případ a že se to snad nikdy nenaučí, ale s paličatostí a neústupností sobě vlastní to malý tvořitel nevzdal, nůžky byly vždy lákadlem. Tedy aby tvořitel přiznal barvu tak kdykoli mu něco nešlo a byl za to pokárán ztratil o činnost zájem a pokud to nebylo nevyhnutelné tak ji ani nevyhledával. Naštěstí stejně rychle jako ji odsoudil ji dokázal odpustit a dát ji další šanci. Postupem času se naučil zkrotit linku a střihat podle ní i s nůžkami pro praváka. Později si pořídil nůžky pro leváky, ale nejsou pro něj nepostradatelné.

Tvořitel tedy časem vytrénoval své končetiny k tomu, aby spolupracovaly dle jeho představ. Ano, teď tvořitel stojí na druhé straně a potýká se s problémy, které měli dříve s ním. Než opraví držení tužky svého svěřence, nejdříve sám chvíli s tužkou zápasí aby se podíval jak to vlastně má být, ale díky tomu že drží vzor v té méně důležité ruce může tou druhou vcelku bez potíží opravit chybu.

Tvořitel se bez končetin neobejde, tvořitel často visí u stropu, v kapsách kolíčky, sešívačku, nůžky, izolepu a snaží se instalovat výtvor svěřenců, jednou ruku přidržuje výtvor, druhou loví potřebnosti, balancuje na vratké stoličce a chybí mu další ruka, aby jednomu svěřenci zavázal šňůrku na kalhotách, další dvě pro odpojení dílků stavebnice a tak by se mohlo pokračovat. Podobné je to když tvořitel tvoří přímo s dětmi, je pyšný že jsou děti nadšené a všichni chtějí tvořitelovu vizi realizovat, ovšem záhy se orosí jelikož všichni chtějí tvořit nejlépe hned a čekání se netoleruje. Tvořitel začíná chápat pojem ?štvaná zvěř?, zatne zuby a pokouší se jednou rukou naznačovat jednomu co kde ustřihnout, druhou podepisuje dalšímu výtvor, ani neví jak ale zároveň stíhá ještě uvádět lepidlo do provozu, přidržovat spoj, oddělit dílky stavebnice, zavázat několik tkaniček, soustavně vysvětlovat že není chobotnice(proč jen to v úvodu příspěvku zavrhl, vlastně i pavouk by postačil) a že někdo prostě chvíli počkat musí. Opocený tvořitel si pak s uštvaným výrazem vyčítá proč si vymyslí vždycky takovou složitost, proč prostě nemůže jako ostatní třeba jen zapouštět barvy nebo objevovat kouzlo pastelkové kresby. Ovšem předem ví že třetí oko je neúprosné a brzy zase otestuje co ruce zvládnou.

Uštvaný tvořitel doráží domů a s úlevou klesá na židli. Po chvíli se rozhlédne kolem sebe a v zápětí třetí oko sabotuje předsevzetí že tvořitel bude odpočívat a doma na nic nesáhne. Třetí oko už hlásí ?mohla by ses pustit do toho či onoho?. Tvořitele zrazují ruce a už onen předmět berou do ruky a tím je vše ztraceno a tvořitel ?v tom zase lítá?. Po chvíli kdy je tvořitel ponořen do své tvorby přichází ?narušitel? nejčastěji v podobě kocoura, který zrovna dostal chuť se mazlit a nehodlá si to rozmyslet. Zoufalý tvořitel jednou rukou hladí kocoura a druhou míchá barvy. Doufá že kocour se brzy zatočí do klubka a tvořitel bude moct používat i druhou ruku která je zoufale potřeba. Ovšem kocour není jediným narušitelem, narušitelé se trousí a všichni akutně potřebují tvořitelovy ruce. Tvořitel už podruhé myslí na to, že být chobotnicí by tak špatné skutečně nebylo, ale vzdává se a odchází se věnovat tvorbě běžných stále se opakujících věcí jako je mytí nádobí, vaření, uklízení atd, ovšm třetí oko nespí a stále tvořiteli promítá na střídačku rozpracovanou věc a varianty finálního výsledku. Vyvolává abstinenční příznaky a tvořitel počíná zanedbávat to co právě činí a už nemyslí na nic jiného krom okamžiku kdy se konečně vrátí k dokončení tvorby. Tvořitel se dostane do fáze kdy ví že pokud věc nedodělá tak snad neusne. Ví že raděj půjde spát hluboko v noci než by absolvoval další den pod nátlakem třetího oka. Dostává se do postele nezřídka až nad ránem a děsí se jak fyzicky zvládne další den, leč třetí oko je výsostně spokojeno a těší se na další den.

Asi je zbytečné šířit se o tom že tvořitel se často dostane do situace kdy se nedostává končetin i bez zásahu narušitelů, prostě si na sebe vymyslí činnost, kde dvě ruce prostě nestačí a ke slovu přichází nohy, ústa případně ruce nevinného kolemjdoucího.

Z toho mi vyplývá závěr, že tvořitel je vlastně štvancem třetího oka, který trpí permanentním nedostatkem končetin.

Ps: Levorucí tvořitelé hlaste se, docela by mne zajímal poměr leváků a praváků na tomto tvorbou sálajícím místě.