Zápisek první: Chvíle, kdy jsem sama sebou

Dnes byl den, kdy jsem mohla být zase sama sebou. Víte ty chvíle, kdy jste v tichu a klidu, obklopeni vůněmi, barvami a formami, které pod rukama ožívají v malé radosti a velké příběhy. 

Já jsem se dnes pustila tvořit svíčky z forem – kytice tulipánů a další vázané květiny, sedmikrásky, které možná jednou udělají radost v charitativní sbírce, a drobné tlapičky pro organizace, které pomáhají zvířátkům. Vznikla i něžná srdíčka, růže a jedno výjimečné srdce se spojenýma rukama – možná symbol spojení, podpory nebo tichého objetí. A nakonec dva malí medvídci, kteří jako by tiše šeptali: „Jsem tady.“

V těchto chvílích nejsem nic víc, ale ani nic míň než sama sebou. Je to moje chvíle bezstarostnosti. Nepřemýšlím nad ničím jiným než nad tím, co tvořím a jak to asi bude vypadat. V tom prostoru ticha a klidu se rodí věci, které mají duši. A snad si jednou najdou někoho, komu potichu rozsvítí den.

✨ A co vy? Máte svou chvíli, kdy můžete být sami sebou? Někdy stačí i pár minut denně. Zkuste si ji dopřát – třeba právě dnes. ?

Dnešní tvoření s myšlenkou na Dušičky

Dnes večer jsem tvořila misky, kříže s jemnými reliéfy, andělská křídla i svícny na čajové svíčky. Ještě nejsou hotové, čeká je další péče a dokončení, ale už teď v nich je kus mého srdce.

Byly to chvíle plné klidu, soustředění... ale i tichých vzpomínek.
Myšlenky se vracely k těm, kteří tu už s námi nejsou. A tak, i když vznikají dekorace, pro mě jsou to zároveň malá poselství – vzpomínky zhmotněné do tvaru a vůně, jako poděkování za to, co tu zanechali.

A co pro vás znamenají Dušičky?
Vzpomínáte při tvoření taky na někoho blízkého?
Budu ráda, když se se mnou podělíte – v komentáři, v tiché myšlence… nebo třeba jen tím, že si uděláte chvíli pro vzpomínku. I v tom je krása tvoření. ?

Přišel čas se zase s Vám podělit na čem jsem poslední dny pracovala. Je pravda, že jsem i uvažovala o tom, jestli to má nějaký smysl, nejem sem psát, jestli to někdo čte. Jenže pak jsem si řekla, že to vlastně ani nikdo číst nemusí, je to takový můj únik od toho všeho, taková zpovědnice. No a potom jsem se pustila do tvoření a co z toho vzniko? 

<h2 data-start="369" data-end="423">Srdce, tlapky a dobrý úmysl</h2>

Poslední dny u mě doma voní sušení bylinek, ale hlavně láska a myšlenka na pomoc těm, kteří si ji zaslouží. A tak jsem se zase ponořila do tvoření a rozhodla se věnovat svůj čas, energii a ruce něčemu většímu – charitativní tvorbě.

V neděli jsem začala připravovat první kousky z kolekce „Srdce pro packy“, která je určená na podporu útulků a organizací pečujících o zvířata. Nové formy – tlapky a srdce – jsem si nemohla nechat ujít. Práce s nimi mě úplně pohltila. Každý odlitek tvořím s myšlenkou, že jednoho dne potěší nejen toho, kdo si ho koupí, ale hlavně toho, komu tím pomůže.

Dnes jsem na tvoření navázala – vznikají další dekorace, které budou postupně doplněny i svíčkami, a to s vůněmi, které mají certifikaci a jsou bezpečné. Myslím i na to, že výrobky budou možná zařazeny do e-shopů některých organizací – a tak je pro mě důležité, aby vše bylo nejen krásné, ale i v pořádku po všech stránkách.

Celý tento projekt mi dává hluboký smysl. Tvoření se stalo pro mě nejen terapií, ale i způsobem, jak vrátit světu něco dobrého. A pokud se díky mým výrobkům podaří udělat radost nebo pomoci, třeba jen trošku, pak to všechno mělo smysl.

? Chystám se také oslovit vybrané organizace a nabídnout jim spolupráci. Nechci slibovat nic předem – nejdřív chci mít v ruce hotové výrobky, fotografie a konkrétní nabídku. A pak se uvidí. Věřím, že když se něco tvoří srdcem, cesta si to najde sama.

Brzy se zase ozvu s dalšími tvořivými novinkami. A pokud se chcete podívat, jak vzniká tlapka za tlapkou, srdce za srdcem – sledujte mě i na TikToku.

S láskou,

Martina