Ohniště, buřty, děti, country kapela starých drsných můžů, horko, slunce... A stánky.

Máme za sebou první stánkařský pokus na jarmarku.

Kolikrát člověk musí něco vyzkoušet, aby zjistil, že to není pro něj, že v téhle roli se necítí svůj? Mně by po dnešní zkušenosti stačil jeden. Jednou jsem si to zkusila a příště bych už nemusela. Ovšem...

Na všem hledám pozitiva, a tak...

1. Nazdobily jsme některé domky, které o to už dlouho žadonily, a vyzkoušely jsme nový dekor. Odvaha v zoufalství?

2. Zjistily jsme, že zabalit, vybalit, složit a složit a složit zvládáme celkem bez potíží. Kdyby měla alespoň jedna z nás ještě o pět centimetrů víc, problém by nebyl žádný.

3. Měly jsme celý den na provedení soukromého sociologického výzkumu. A závěry?

* Většina (valná, převážná, naprosto zdrcující) netuší, co jsou hmyzí domky, komu slouží (a vůbec, že ten někdo existuje a je užitečný).

* Některým (častěji ženám než mužům) se domky pro hmyz líbí a chtěli by ho (ovšem nemají ani balkon, ani zahradu).

* Dalším se domky líbí, ale bojí se hmyzu. Zejména bodavého.

* Zbytku z valné většiny domky přijdou užitečné. Ti si buď domek a) vyrobí sami, nebo b) koupí u nás.

(4. Je fajn potkat v sousedním stánku příjemné lidi.)

(5. Ač neodbornice, nejspíš začneme s osvětou o významu hmyzáků opylováků :-)

Tak třeba v příštím blogu...?

Petra

a Káča