Znáte ten pocit, když čtete řádky člověka, kterého neznáte, nikdy jste se nesetkali a neprohodili spolu ani pár slov a přesto vás tyto řádky pohladí po duši a rozjásájí vaše srdce, jakoby vás ten člověk znal do hloubi vašeho nitra?

Já ano a jsou to okamžiky, které podle mě mění svět. Samozřejmě ne megalomansky, myslím tím inspiraci v našem vnitřním světě. Děje se to někdy méně a někdy častěji. Stává se to ve chvílích, které vnímám, jakoby se naše příběhy protly a vzniká něco doslova zázračného.

Jsem vděčná, že tento (věřím, že nejen pro mě) magický moment můžu sdílet.

Byl to všední den, jako každý jiný, zrovna jsem nosila nádobí na stůl, cinkající příbory, ještě si říkám, v rychlosti zkontroluji e-maily. Vzala jsem do ruky telefon, rychle jsem proklikala spam a najednou se zastavil čas. S každým řádkem jsem cítila silnější vlnu dojetí, až se objevila první křišťálová slza štěstí. V e-mailové schránce mi přistálo umělecké dílo vybroušenější, než ten nejvzácnější diamant a současně tak vřelé, že může pálit, jako rozžhavený kov. Je to zvláštní, protože žena, která mi napsala obvykle sdílí krásu své duše barvami a ne slovy. Podle mě je to tím, že to pravé umělecké dílo jste vy! A je úplně jedno, jakou formu zvolíte k jeho zhmotnění.

Dobrý den, paní Kejíková,

 chtěla bych Vám poděkovat za Vaši knihu "Jak srovnat vbočený palec bez operace", za Vaše citlivé rady, poznatky a vědění ohledně této problematiky.

 Někdy před 5 lety jsem seděla v létě v kuchyni s nohami na stole, koukám na ně a najednou mě polilo horko. Všimla jsem si, že levý palec u nohy je jiný než pravý, jaksi uhýbá dovnitř, levý kloub se mi začíná nějak více ukazovat a prostě vypadá to nevzhledně a že zrovna tohle mají staré babči, samozřejmě i ta jedna moje... Už léta před tím jsem měla za to, že ty boty šijí nějak divně, protože mi divně na té levé noze sedí...Podotýkám, že všechny. Začala jsem celou věc řešit u ortopeda, kde mi doporučili korektor mezi prsty a prý je to dědičné. Dědičné? Říkala jsem si, že tomu nějak nemůžu věřit, jak by to mohlo být dědičné... A tím pádem se s tím i smířit... A proč ortoped a rehabilitační sestry třeba neřeší moji stavbu těla, kyčle, proč se to neřeší víc do hloubky v souvislosti s jinými části těla. Proč jen korektor a ahoj a čekej, že za pár let si jen tak nebudeš štrádovat na několika kilometrovou prochajdu, protože tomu tvoje nohy nedovolí. Podotýkám, že je mi 37 let, vždyť jsem přece ještě mladá! 

Narazila jsem na video s panem doktorem Smíškem a pocítila jsem velkou naději. Moje tělo mi totiž přišlo i takové nerovné, že se mi kroutí do stran, boky nejsou tam, kde by měly být, prostě při chůzi jsem si přišla tak nějak divně a nedokázala to nikomu vysvětlit... Zakoupila jsem si DVD se cvičením pana Smíška, cvičila s pomocí gum, ale po nějaké době jsem se k tomu musela vyloženě nutit. Záhada. Vždyť to, co pan Smíšek říká, mi dává smysl! Napsala jsem do centra pana Smíška email, že bych se chtěla objednat na vyšetření a konzultaci, aby se na mě někdo zkušený přímo kouknul, z domova pomocí cvičení je to holt málo. Bylo mi odepsáno, ať zavolám na recepci a objednám se. Volám tedy, ale na druhé straně velice uchvátaný hlas, pořádně neslyším, co říká a pak najednou ticho, na druhé straně nečekaně zavěsili. Volám znova a ten samý uchvátaný a už k tomu nepříjemný hlas mi řekl, že má zrovna pacienta a ať zavolám déle, vždyť mi to přeci bylo řečeno...Aha, takže recepční i vyšetřuje... Tohle bylo pro mne znamení, že tam jít nemám a vlastně ani nechci.

Takže jsem si jako každý den nasadila na palec svůj gumový korektor, který mi pomáhá od bolesti a hlavně lepšímu vnímání sama sebe při chůzi a že na to kašlu.

 Pak jsem se podívala na Fler, jen tak, na nějaké hadříky, zajímavůstky a vykoukla na mě Vaše kniha! Srdce mi zaplesalo a já věděla, že zde se dočtu to, co potřebuji, že na světě je někdo, kdo hledal potřebné informace i za mne, že to, co jsem chtěla vnitřně vědět, si dal někdo práci a vše potřebné vystopoval! Taková úleva, takový dar! 

 Knížku jsem do pasáže se cviky přečetla jedním dechem, partnerovi nadšeně předčítala vybrané úryvky a bylo mi jasné, že odteď se začne rozmotávat zašmodrchaná nitka ohledně mého "divného" těla.

 Zjistila jsem, že coby levák, jsem hodně na levou stranu zatížená. Do toho věčně se hrbící u počítače s levou rukou nataženou kvůli psaní. Pravé rameno odpojené, z toho důvodu ta rotace... Cosi před pár měsíci mi něco pořád "říkalo", abych tu tužku vzala do pravé ruky a psala pravou, abych i jiné věci dělala pravou, když jsem tak udělala, cítila jsem obrovskou vnitřní úlevu. Snažím se tedy nebýt jen levák, ale oboják. To, že po sobě nějaké zápisky nepřečtu, no a co :D

 Zatím jsem u Vašeho prvního cvičení, kde se učím korigovat lopatky. Když si lehnu na záda, mám pocit, že cítím jen lopatku levou, druhou musím "zapnout" vědomě, celkem nepříjemná záležitost, ale vím, že jsem na správné cestě. Cvičím několikrát denně, po několikáté je to vždy lepší, snažím se na obě lopatky myslet i při chůzi nebo jiném pohybu. Zatím jsem zde, možná ještě nějakou dobu budu, než přejdu k dalšímu návazného cviku, ale jsem šťastná, že jsem na správné cestě a jednou půjdu bez korektoru, nebude mi připadat, že levou botu špatně ušili, krásně rovná a s úsměvem na rtech!

 Tímto bych Vám chtěla poděkovat za Vaši práci, dovedu si představit, že cesta byla náročná, ale stála za to!

Ono se řekne "jeden blbej palec", ale těch nepříjemností kolem, palec je tomu jen důsledek :)

 Vaši knihu ráda doporučím dalším zájemkyním, které chtějí mít krásné palce a hlavně které se chtějí neomezeně a s radostí hýbat.

 Přeji krásné zimní dni, hodně štěstí a pevné zdraví.

 Zdraví

Eva Tesařová