...kdo by nechtěl uniknout kolotoči stereotypních dnů...
...někdo zajde na skleničku, někdo odcestuje do exotických končin, někdo se adrenalinově zabaví...
...nic z toho jsem nemohla provést to ráno, kdy se mladé jaro ukázalo v plné kráse... snídám venku před malou cukrárnou, vyšla jsem před chvíli z polikliniky... měla bych se vrátit domů, nechce se mi... mám chuť ještě chvíli setrvat pod modrou oblohou, vyhřívat se na slunci, užít si nečekaného klidu... ale přece tu nebudu sedět...
...procházím kolem nervózních psů za ploty úpravných domků, příměstský les je nadosah...
...jako malá jsem nedělní výlety do těchto končin nesnášela, věčné škobrtání v listí pod nohama, holé kmeny, sporá zeleň... milovala jsem vysočinu a kouzlům listnatých lesů jsem nerozumněla... až teď dokážu ocenit jejich proměny během roku, hru světel pod korunami stromů, různorodost odstínů zeleně, podzimní zlátnutí, grafiky kmenů na zimním sněhu...
...jarní les je nesmělý svými projevy, lístky se ještě bojí plně rozvinout, na koberci suchého listí probleskují modrounké podléšky, bílé hvězdičky sasanek, růžovomodré korunky plicníku, zavoní fialka...
...po mnoha dnech konečně bezvětří, slunce, teplo, vysolé modré nebe, hlasité dovádění jarně poblázněných ptáčků... les křižuje spousta neznačených cest... sem tam se odněkud vynoří dáma s psíkem, máma s kočárkem, strejc na kole... na otázku "kam vede ta cesta" - se mi dostává různých odpovědí - třeba "pořád dál"... opravdu přínosná informace... vůbec to tu neznám, jen tuším směr, kterým bych se měla dát k domovu... jsem klidná, přece nezabloudím za humny, a kdyby - času dost, den teprve začíná... scházím do údolí a čeká mě tam překvapení - opuštěný pozemní lom...veliká díra v zemi, uprostřed ční obrovská hora hlíny a kamení... sojka svým pronikavým křikem mě brzy zažene, jenom znásobuje rozrůstající se tísnivý pocit...
...opouštím to poněkud hororové místo a cesta mě vede dál k zahradám na okraji města...
...podaří se mi ještě vyfotit snídající koníky, kosáčka vyhlížejícího družku, přičinlivou včelku... toho velikého chlupatého čmeláka už ne... vydávám se ulicemi domů...
...tuhle malou žlutou kytičku neznám, ještě jsem si ji nestačila vyhledat v guglu... pomůže mi někdo???
...i když jste pilné jako včelky, najděte si chvilu a vyrazte na procházku do přírody, stojí to zato...
...tak zase někdy nashledanou...
