Přeji Vám všem krásný den. Je středa 25. října, půl jedenácté dopoledne, a já mám konečně chvilku zase na psaní. Je to už víc než půl roku co jsem tady něco přidávala, a tak je třeba ten půlrok také zhodnotit.

Za tu dobu jsme toho doma udělali, myslím si, opravdu hodně. Pro ty z vás co neví, tak jsem před dvěmi roky koupila starou chalupu. Tenkrát jsem ji viděla v dobrém stavu, dnes už říkám že byla (je) v téměř dezolátním. Od jara jsme zvládli nové podlahy v kuchyni, nové omítky, koupila jsem starou obrovskou masivní linku kterou stále přetírám a konec není ještě v dohlednu, trochu mě to děsí. Chybí mi na ni pracovní deska a dřez. Na stropě nám visí konstrukce na dřevěný prkenný strop, který se bude dělat až bude nová střecha.

Teď nám tady tak trochu lítá projektantka a snažíme se dát dohromady základní plány a projekt na kompletní novou střechu včetně krovů. Zjistili jsme totiž, že stavební úřad nemá plány našeho domu, což nám trochu udělalo čáru přes rozpočet... a červotoč a další broučci nám zatím neúprosně požírají starý krov naší střechy. Máme poslední zimu, pak už to musí dolů z bezpečnostního hlediska. Tak se snažím pracovat na křeslech a dalším nábytku co nejvíc teď, protože příští rok na to nejspíš nebude ani prostor ani čas. Všechno bude přes léto na hromadě v jedné místnosti a v garáži, než se nová střecha udělá. Trochu se toho bojím. Proto taky plánuju občas nějakou akci, slevu, aby se mi tady už hotového nábytku na to příští léto válelo co nejmíň. Člověk nikdy neví co se stane.

Také jsem skončila v práci. No, práci jsem měla zezačátku ráda, ale na konci jsem ji tak nenáviděla, že to už víc snad ani nešlo. Přišla úleva a obrovské emocionální napětí doma naštěstí zmizelo. Zpětně vidím, jak moc má vliv to, když člověk musí chodit někam kde to nenávidí, jen aby zaplatil hypotéku a potřebné účty. Naštěstí jsem dostala nabídku do jednoho pidi čalounictví, takže můžu to co teď dělám tvořit i v rámci své práce, což je super. Jenže je to dost daleko. Občas dělám z firmy, občas z domu. Teď sedím doma a přemýšlím, jestli se čalounění zvládnu věnovat naplno, promýšlíme s partnerem jestli z toho bude stálý příjem abychom zaplatili každý měsíc nutné výdaje a ještě nám zůstalo a ušetřili jsme na tu střechu a další rekonstrukce. Doteď to bylo tak že jsem celou svou výplatu použila na zaplacení hypotéky a nutné výdaje a co jsem vydělala na křeslech, šlo na rekonstrukce.  Bohužel bydlím ve špatné lokalitě co se dojíždění do práce týče. Do jednoho i druhého města to je necelou půlhodinku jízdy autem. Autobusy se odsud dostanu jen na jednu stranu a v zimě jsme až ti poslední kde se odhrnuje sníh. A pokud ho napadne hodně, tak se pár dní z vesnice moc nedá dostat, a pokud ano, jedete jen přes kopec hodinu, do města i dvě nebo tři. Až na těchto pár problémů je to tady ale ráj na zemi, takže se mi odsud prostě nechce :). Snad bych vyměnila jen za dům s většími pozemky, abych mohla pořídit víc koz, ovcí a koní.

A teď už konečně k práci. Přes léto jsem pokročila na komodě zmiňovaané v minuálém článku. Už je téměř hotová (fotku přidám dole). Udělala jsem pár křesílek, židliček. No a poslední dny mě zaměstnával nádherný starý ušák, údajně z biedermaier období. Kostra byla zlomená, takže jsem ji musela celou opravit, vyměnit vadné díly za nové, udělat nový vrch. Ušák čekalo kompletní nové čalounění včetně vyvázání spodních per. U těch jsem se řádně zapotila, jen 3 hodiny jsem je vyvazovala. Na sedáku je několik vrstev aby byl řádně pohodlný, včetně pořádné vrstvy africké trávy :). Záda jsem udělala celé molitanové, opěrky na ruce jsou místo původních pérových také molitanové. Křesílko je v nádherné růžičkové lehčí potahové látce. Ještě mu dodělám pár drobností a bude i s polštářkem pro větší pohodlnost - sedák je dost hluboký. Fotky křesílka před a po dole, jen omluvte kvalitu, můj mobil to líp neumí a pro inspiraci to stačí. Stejně jej za chvilku uvidíte v prodeji :).

Dále chystám dvě menší křesílka Halabala i s orginál stolkem pavoukem. Na tenhle set se taky moc těším až bude hotový. Pár židliček, jedno další Halabala křeslo... a co se mi dál dostane pod ruce to nevím :).

Moc děkuji za přečtení, přeji krásný den a příště u dalšího povídání nashledanou. Iva