Jako dítě jsem mívala nejraději Štědrý den a všechno své těšení jsem směřovala jen k němu. Ale už dávno vím, že ten vysněný den nebo spíš večer hodně rychle uteče, a tak si už dlouho užívám hlavně předvánoční čas, který je delší a hlavně plný magie a tajemna pocházejícího z prastarých časů. Mám moc ráda advent a všechny tajemné postavy, které ho zalidňují. Ačkoli Mikuláš nám časem notně zkomerčněl, přesto jsem na něj nezanevřela. Záleží přece na každém z nás, jak si jedinečné chvíle užije - a o to se taky snažím. Ale stejně ráda mám i svatou Barboru a vždy si na zahradě naší venkovské chalupy uříznu třešňovou větvičku. Vdávat už se nechci, už jsem to udělala dvakrát a v tom druhém svazku už osmnáct let přebývám, takže o novou svatbu nestojím. Věřím ale, že když "barborky" rozkvetou na Štědrý den, přinese mi následující rok štěstí. Líbí se mi i průvody "lucek", které o svátku svaté Lucie obcházejí většinu skanzenů a občas i některou "normální" vesnici. Vymetají kouty, čistí dům od všeho zlého a já si tak uvědomuju, že než právě před Vánocemi ztrácet čas gruntováním bytu, lepší je uklidit si ve vlastní duši. A snad ze všeho nejraději mám svatého Ambrože. Tenhle zvyk už se moc nedrží, ale nejsou zas tak dávné doby, kdy i tato postava chodila po vsích. Ambrož je trošku záludný - rozhazuje kolem sebe bonbóny či jiná cukrátka, ba i mince, ale jak je někdo začne sbírat, přetáhne ho pometlem nebo pořádně prožene. Abychom si uvědomili, že nemáme být chamtiví a raději se zabývali duchovnějšími věcmi než pamlsky a penězi. A líbí se mi i pohanská Perchta (někde jí říkají Peruchta), která prý rozpáře břicho každému, kdo ujídá cukroví a jiné vánoční dobroty před Štědrým večerem... (pardon, před slunovratem - Peruchta je přece pohanka!). Aby si adventní čas užili i návštěvníci mého obchůdku, připravila jsem malou Mikulášskou soutěž! Sama jsem zvědavá, kdo odpoví, mrkněte se na můj profil na novinky!