Měla bych v nadpisu použít to zájmeno si, ale ono to tak opravdu na začátku působilo, když přátelé po mně chtěli, abych s nima někam večer vyrazila a já to odmítla s argumentací, že dneska nemůžu, protože dneska píchám. Vůbec jsem si neuvědomila, že by to mohlo mít nějaký jiný význam než ten, že si večer budu muset v klidu smontovat injekci a tu si pak aplikovat. Časem se už ta věta stala součástí legrácek mého okolí a vlastně i mé legrácky. Ale proč o tom píšu. Protože toto výročí je provázáno ještě s jedním výročím a to výročím tří let fungování na fleru. A když bych měla být upřímná, tak nebýt toho píchání, resp. nemoci, která obrátila můj život naruby, nebylo by ani fleru, resp. fleru by bylo, ale nebylo by povědomí o jeho existenci nebo jen prostá úvaha vlastní sebeprezentace.

Byla to úžasná doba očekávání, zkoušení, hledění na monitor s rozšířenými zorničkami, vkládání prvního zboží, čekání na ten magický blikající vykřičník. Registrace na fleru byla součástí jakési ozdravné terapie a musím říct, že to byl dobrý nápad, kterého rozhodně nelituji. Hlavně jsme přišla na jednu věc a to, že takhle uvažovala (a nejspíš uvažuje a bude uvažovat) spousta lidí, kteří se ocitli v situaci jako já - vše, co bylo, je pryč, ode dneška se to musí začít dělat jinak a nemá cenu žít minulostí, vzdychat, litovat se, ptát se po příčinách proč to či ono. Fler a mé tvoření bylo realizací toho známého úsloví, že všechno zlé je pro něco dobré. Kdyby nebylo nemoci, nebylo by tvoření, nebylo by setkávání s báječnými a tvořivými lidmi, mezi nimiž vzniklo i několik přátelství. Hlavně jsem si ale uvědomila, že tvoření a umění sebeprazentace vlastně nejsou samozřejmostí, o které by byl člověk přesvědčen, že to prostě tak udělá a ono to tak bude. Takže tady na fleru vlastně stále rostu, stále žasnu nad šikovností lidiček, kteří se tu objevují. Neznám je, neznám jejich životní příběhy, ale znám (alespoň virtuálně) jejich tvorbu, kterou jsem často opravdu fascinována.

Tímto chci vlastně poděkovat všem, co se z jakýchkoliv důvodů rozhodli, že budou tvořit cokoliv vlastníma rukama a vlastně i těm, kteří v ně důvěřují a jejich tvorbu kupují. Protože taková zpětná vazba od spokojeného zákazníka je jako pohlazení od maminky. Takže závěrem: chtěla bych být často hlazená a obešla bych se i bez toho píchání, ale bez píchání by nebyl svět jménem FLER.