Také v to doufáte, že se k němu úspěšně blížíme?
Jsme to my, kdo volíme v každodenních malých skutcích, kdy nastane.
Pro tentokrát dávám na úvod tohle kratičké zastavení.
Prosím podívejte se všichni, komu není lhostejný osud těch,
kteří jsou na těch naších krocích svým způsobem bytostně závislí.
od jakéhokoli jiného pobřeží.
Nikdo na něm nežije, pouze ptáci a přesto ...............
Nebudete věřit svým očím !
Tento film by měl být vidět na celém světě, aby vedl k rozhodnutím, nevyhazovat nic do moře,
ani nikam jinam, stačí se podívat na následky...
Neustále se potvrzuje, že co je v nějakou chvíli považováno za nezávadné, se během pár let
ukáže jako vysoce rizikové. Po "plastovém boomu" minulých desetiletí začíná být jisté,
že počáteční euforie z dokonalosti a variability plastového materiálu se pomalu mění v noční můru. Sloučeniny uvolněné z různých typů plastů kolují v krvi lidí na všech kontinentech a plastové úlomky figurují jako neodbouratelná součást mořského planktonu, čímž se plasty stávají součástí potravního řetězce všech obyvatel – zvířecích i lidských.
Aby toho nebylo dost, nikdo vlastně nedokáže přesně stanovit,
jak se bude určitá látka v konkrétním organismu chovat.
Ve velkém množství se toxická látka chová předvídatelněji škodlivě, ale v malých dávkách,
kterými je kdo vystaven prakticky nepřetržitě, nastává problém.
V nízkých koncentracích působí řada látek uvolněných z plastů jako endokrinní disruptory.
To znamená jako látky, které narušují křehkou hormonální rovnováhu člověka i zvířat.
Navíc výroba je extrémně neekologická a využívá se při ní hlavně ropa.
Pro dosažení specifických vlastností se (mimo ropy) dále používají chemické přísady, změkčovadla a stabilizátory. Plast, umělé vlákno, bylo poprvé objeveno ve na konci 19.století a k rozšíření došlo někdy ve 30. letech 20.století,
kdy se začaly vyrábět první vinylové plasty (PVC, polystyren) poté i polyamid nylonu.
Podle střízlivých odhadů, vyprodukuje průměrně každý člověk na zemi okolo 30kg plastů ročně.
Více než 80% tohoto množství jsou obaly od potravin.
Plasty údajně činí 16% z celkového objemu veškerého komunálního odpadu za zemi.
Podle UN vzrostla spotřeba plastů z 5,5 MILIONU TUN v roce 1950 na neuvěřitelných 110 MILIONU TUN v roce 2009, což je 20 násobný nárust během 59 let! Pro rok 2012 je odhadováno číslo blížící se 300 milionům tun plastů. EVROPA: Pro rok 2010 vyprodukovala kolem 25 milionu tun odpadových plastů, recyklovalo se kolem 20% z této masy. I přesto, nám v Evropě zůstává okolo 10 000 000 tun plastů vyhozených a nezužitkovaných. Část z nich se spálí a část vyveze na skládky a zahrne hlínou, kde zůstane dalších několik set let. Většina vyhozených věčných plastů jsou určeny k okamžitému použití (obaly, nákupní tašky, láhve na vodu, kelímky, misky, atd.)
V České republice se recykluje asi jen 30% z celého objemu odpadních plastů.
Co nás ohrožuje?
Jsou to hlavně vysoce škodlivé ftaláty, které jsou všude kolem nás.
Polyethylen je považován za nejméně škodlivý plast, ovšem nejnovější vědecké experimenty odhalují uvolňování některých látek a negativní vliv na testovaná zvířata.
Nejtoxičtější polyvinylchlorid PVC se stále používá pro výrobu dětských hraček, kancelářských potřeb, potřeb pro domácnost i potravinové obaly. Z tohoto PVC plastu neustále unikají toxické látky, jako ftaláty a bisfenoly, které působí poruchy reprodukce, poškozují imunitní systém a jsou rakovinotvorné.
Ftaláty nejsou v polyvinychloridu pevně chemicky svázány a proto se z něj mohou neustále uvolňovat.
Na jejich škodlivost neustále upozorňují různé organizace a vědci, zabývající se životním prostředí.
Ftaláty jsou zodpovědné zejména za řadu vrozených onemocnění, jejichž léčení pak stojí mnohem více než používání na první pohled dražších, ale neškodlivých alternativních plastů.
V dnešní době se problém s ropnými plasty začíná stále více projevovat, diskutovat a konečně i řešit.
Recyklace je způsob jak tento problém řešit, ovšem ne všechny plasty jsou vhodné k recyklaci a více než 65% plastového odpadu skončí nakonec stejně ve spalovnách a na skládkách.
To znamená že recyklace sice určitý význam má, ovšem není řešením.
Co většina vědců a organizací vidí jako řešení je nahrazení plastů alternativními materiály,
jako jsou bioplasty, přírodní materiály na bázi škrobů, cukrové třtiny, celulózy apod., které je možné biodegradovat (zkompostovat), rozložený humus a biomasu využít zpět v zemědělství.
Všechno je propojené, jak se bude dařit němým tvářím, tak se bude dařit i nám lidem.
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ZÁSADY POUŽÍVÁNÍ PLASTŮ JSOU TYTO.
Nepoužívat je "za horka", pozor na "petky" v horkých dnech v autech apod.
Neohřívat v nich potraviny.
Nepoužívat ty, které jsou již opotřebované.
Vyhnout se všem takovým, které "nevoní".
Úplně nejúžasnější koncept náhrady nacházím na těchle informačních plátcích,
kde je mnoho nových informací o alternativách plastů.
Viděli jste již OCEÁN PLASTŮ - alarmující dokument.
V dnešní době je mnoho organizací, kde najdete spoustu užitečných informací.
Pro začátek si zadejte do vyhledavače třeba "škodlivost plastů" nebo "čím nahradit plasty",
či konkrétněji "nádobí z kukuřičného škrobu, rýžových slupek ap."
Nesmíme zapomenout rozhlédnout se v domácím prostředí po výrobcích,
které jsou pro nás nejdostupnější a nejreálnější alternativou,
také takové v zásobě máte?
Pytlíček z českého lnu, malba přírodními barvami
Opakovaně použitelný sáček na potraviny
