Dnes ráno jsem se ho zeptala: "Zlato, líbím se ti v krajkách?"

Tenhle jednoduchý dotaz ho evidentně vytrhl z letargie a odpověď byla jednoznačná.

Skvěle, pokračuji směle: "Zlato, myslíš, že jich mám dostatek?"
Na zamítavou odpověď byl kladen velký důraz. Holky, jsem dobrá. Jde to tak hladce ... Moment!
Já jsem to zakřikla? Teď něco volá. Prý jestli má moje svolení, aby tuhle mezeru v mém šatníku vyplnil.
Prý nemám pochybovat o pečlivosti, vkusu a citu, díky kterým je perfektní výběr již nyní zaručen.
Ženy, to si umím představit. Jeden takový "perfektní výběr" mám už od vánoc schovaný mezi prázdnými zavařovačkami v komoře. Tehdy říkal, že mu moc milá slečna prodavačka dokonce nabídla vyzkoušet ten krajkový fujtajbl na sobě. Prý, aby měl lepší představivost.

No, nechme vzpomínky a zpět k dnešnímu cíli.
"Zlato, já už mám vybráno v jednom e-shopu. Budeš mile překvapený. Tyhle krajky na mně uvidíš opravdu často!"