Říká se že dvakrát nevstoupíš do téže řeky.
Jak rozumíte takovémuhle přísloví, když vás ta řeka tak táhne, tak láká, volá, potřebuje, nebo vy ji?
Tak jsme se vydali, respektive s obrovskou radostí přijali letošní pozvání do údolí.
Jeli jsme plni očekávání a již po cestě jsem přemýšlela, jestli je to očekávání dobře, jestli není líp se odprostit od minulého, aby to nové mělo cestu otevřenou, aby se člověk nazatěžoval zbytečně porovnáváním.
Loňská cesta byla naše první na akci tohoto druhu a předčila všechny představy.
Vznikla Zvonička a celá naše famil měla celý rok na co vzpomínat.
Podobně jako loni i když trochu méně pršelo dlouho před tím a ještě pondělí a úterý bylo velmi chladno a deštivo, ale s vyhlídkou na pěkné počasí.
Přijeli jsme trochu napjatí a plní zvědavosti, jestli bude nějaké téma, na které se bude tvořit, nebo to bude volné. Paní domácí však byla na cestách a my se tohle měli dozvědět až v úterý.
Tak jsme měli společný den k dobru a i když poprchalo, na základě seznámení s místním pomocníkem jsme se vydali na nedaleké naleziště křišťálů. Z čehož byli naši unešení, i když jsme z prvu podle popisu nedošli přesně na popsané místo a hledali jsme trochu jinde, bylo to dobrodružné. Až někdo z nás našel úlomek křišťálu při odchodu na cestě, a tak nějak intuitivně se vydali ještě dál, až jsme došli do té kutací zóny. To bylo výskání.
Člověk, kterého jsme si pracovně pojmenovali Bílý tesák, podle psa, byl také prvním, s kterým jsme se potkali a který nás letos přivítal. Bylo hned o čem přemýšlet, neboť bydlel v některé z těch vysídlených obcí, o kterých jsme loni četli první dny na pokoji v knihách. Kde bydlel, aniž by měl nějaké technické vybavení jen tak i v zimě v maringotce.
Druhý den měl podle všeho přijet starosta nedaleké vsi a domluvit se, jaké sochy by se dělaly k místnímu klášteru s pohnutou historií. Jenže starosta nepřijel a tak nervozita ještě trochu stoupla. Nakonec se chlapců sešel také dost nečekaný počet a to dva a tak začali tentokrát nezvykle výrobou menší sochy do dražby. Jako první se z kmene zrodil Ochránce s velkými křídly.
Hned druhého dne nějaký chlapeček pozval našeho mladšího do hry a tak bylo o zábavu postaráno.
Byla to škola pražská, třeťáci a jejich paní učitelka pocházela z Javorníka, byla dlouho za oceánem, kde studovala a učila a nyní, když se vrátila a učila v pražské škole s rozšířenou výukou řeči, vzala je na školu v přírodě do míst svého rodiště.
Děcka nám to přišly vyjímečné.
Byly velmi zvídavé, přátelské, uctivé a hned druhý den proběhla díky akčnosti obou učitelek drobná přednáška o sochání i s nabídkou, že si mohou děti zkusit pracovat s dlátem.
Nakonec jsme zjistili, že se jejich škola jmenuje Angel.
Druhého dne večer nebyla kupodivu žádná párty ani posezení, ale trochu zimou schoulení jsme v barové místnůstce studovali téma, hlavně Míra, který tak nějak od začátku věděl, že bude dělat jeptišku.
Zkoušeli jsme najít jeptišku a její oděv a nakonec se mi podařilo shodou náhod objevit hodinový dokument přímo o prostoru, kam měla přijít. Zjistili jsme, že to byl přímo sběrný tábor pro jeptišky z celé republiky, oplývající dokonce některými prvenstvími. Bylo to dost těžké téma na noc.
Ve středu ráno to vypuklo.
Míra začal s jeptiškou a Z. se pod rukama začal objevovat kříž a Kristus.
I když jsme se kdysi zařekli, že od nás již žádný ukřižovaný nevzejde, přišlo to tak nějak zhůry a nešlo neuposlechnout.
Tak plynuly ty krásné chvíle v údolí, kdy se oteplovalo a my usínali za divokého šumění Račího potoka.
Kristus šel tak nějak podle svého, jen v průběhu vznikl nápad, když budou účastni i kováři, udělat mu i kovové prvky, zato s jeptiškou byl trochu kříž, ale nakonec přes všechny peripetie a hledání se postupně vyloupávala.
Co bylo hodně zvláštní, že třetí účastník symposia, který přijel jen na pár hodin z nedaleka, mistr republiky v práci s motorovkou, k údivu všech také vystřihl Ochránce, i když to vůbec nebyla jeho parketa a trochu se potrápil s obličejem, nakonec se mu to myslím podařilo také a i když nesochal vůbec, celé to dělal jen "na hrubo", povedlo se myslím vystihnout, co ani pomalu netušil, že vystihnout chce. Ochránce bojovného, jak kdyby vystoupil z čela nějakého tažení.
Ve čt se pilně pracovalo, naši šli se třídou do nedaleké obory a mě zbyla chvíle na toulání.
Konečně svítilo a to bylo pro mě nejdůležitější, protože hlavně díky paprskům to v údolí opravdu ožívá.
V pátek již se jinak poklidný tábor začal měnit v malé mravenišťátko, chystalo se na akci na koncertíky a návštěvníky.
Těšila jsem se na ta podivuhodná setkání, které jsem asi cítila v kostech, i když bylo zároveň i trochu smutno, jak se blížil konec tohohle vyjímečného týdne.
Pokračovat budu za nedlouho, jestli vydržíte, nebo se vrátíte, posílám zatím pár obrázků.
Pršavý začátek.. chystání kmenů.
Než přijde nápad ... odkorňování ...
Letos trochu netradičně vznikala prvně drobnější dílka do dražby, prostředí tentokrát promlouvalo
jaksi intenzivně duchovně ...
ZŠ Angel :-)
... i s paní učitelkou
Věrný pes sochařův ...
Bílý tesák nám četl z prastaré knihy o pohnuté historii tohoto cípku světa.
Dokonce Goethe navštívil tenhle kousek země.
Uprostřed týdne sluníčko
.
Těším se na máčky celý rok, v Orlických horách moc nejsou. Připomínají mi domov, Vysočinu.
Potkal mě dokonce Malý princ.
Co v Rychlebech obzvláště miluji jsou rackové, magicky mě přitahují.
Nevím kde jinde v horách létají, ale tyhle jsou z nedalekých Otmuchovských jezer.
Vznáší se nad hlavami všudypřítomných kravušek. Tahle mě potkala při středeční procházce.
Byl to lehký šok pro mne, protože napravo jsou umístěni dva obrovští býci a první, co mě napadlo z dálky,
že by to mohl být některý z nich. Pak jsme si to ale vysvětlili a šli kousek cesty spolu.
Naši malí vegetariánci se zamilovali do Jamíka ... a začalo velké škemrání ...
Letos noví přírůstkové ...
Guliver a ostatní ...
Velká kozí smečka ...
Plno kamarádů vůkol ...
Trochu smutnější část pobytu totiž první loučení bylo se školičkou ... tohle napsal druhák Taylor
docela mu rozumím.
Konečně se předpověď na nás usmála a naprosto se to otočilo.
Vzniká ještě další dílko do dražby.
V předvečer akce závěrečné slavnostní jsme si půjčili Ochránce a vydali se do nedalekého okolí.
V dálce Boží hora u Skorošic
Páteční chvíle byli plné setkání po roce.
Nezapomenutelné červnové večery. Jestli máte kam, vyrazte do přírody, kam vás duše táhne ...
Z toho závěru víkendového již tolik dokumentace nemám.
Bylo to především o vzájemnosti a sdílení.
K nezapomenutelným setkáním patřilo také to s hudební skupinou Tranzan.
Poprvé jsem slyšela někoho zpívat o ekologii.
Dobrá dušička Bukačka ...
Workshop tance v pomalu se probouzející Tančírně ...
Tak příští rok, a nebo ještě dřív, třeba v údolí ... na setkanou.
Děkujeme všem za návštěvu milou a přejeme všem krásné letnění.
Na závěr ohlédnutí za loňskem ...
