Jistě to znáte: jsou témata a motivy, ke kterým se člověk neustále vrací.

V určitém období v tvorbě převažují, pak na čas zdánlivě upadnou v zapomnění, ale jednoho dne si uprostřed rozpracovanosti a hledání tvaru uvědomíte, že k nim znovu směřujete. Je to zvláštní spirála posunu v čase a cyklického opakování, vždy s mírným posunem formy, porozumění.

Příběh valounů v mojí tvorbě se začal odvíjet již téměř před deseti lety. Na začátku to byla hra, cvičení ruky na semináři kresby, aby opakováním linií získala jistotu při pohybu po velkém formátu. A uhel, který jsem si tehdy tak oblíbila.

Chytlo mne to natolik, že nedlouho poté vznikla Energie:

Linie jsem se pokusila převést též do oleje, ideální mi pro to připadaly velké schránky velevrubů. Dlužno říct, že výsledek nebyl zdaleka tak intenzivní (a povedený) jako u uhlokresby, ale i tento obraz se časem prodal. Název byl Zeptej se velevrubů:

Mezitím se mi narodila dcerka, při péči o ní jsem ještě studovala, přestěhovala jsem se, takže na "velké umění" nebyl čas ani prostor.

Ale něco jsem tvořit musela. Začala jsem tedy dělat jednoduché ilustrace pro fotobanku. A nějak se to přihodilo, že mezi prvními nahranými vektory byly taky valouny. V mém malém a nijak úspěšném portfoliu patřila černobílá sestava zmenšujících se valounů k nejstahovanějším, takže jsem postupně přidávala další.

Nemluvě o tom, že v duchu filosofie úspěchu ve fotobankách - tj. aby obrázky pořád přibývaly, ale přitom to nedalo moc práce, následovala různá pozadí z valounů, valouny na vodě, stromy na valounech atd.

Olejomalba mne zase inspirovala pro komiksovou seminární práci  O víle Rozárce a Velebném velevrubu

Pak se přihodilo, že o již prodanou Energii projevila zájem další nakupující. Nakreslila jsem ji tedy znova. Bylo divné kopírovat samu sebe, až nepříjemné, protože novou verzi od té původní dělily asi čtyři roky a několik zásadních událostí. Neustále jsem bojovala s chutí udělat to aspoň trochu jinak. Zařekla jsem se, že to je naposledy, co znovu dělám již jednou hotové. Nicméně vrátilo mi to chuť ke klasické kresbě a nastalo krátké období, kdy jsem vytvořila několik velkých uhlokreseb. S dcerkou za zády, které se pochopitelně rozmazávání uhlu také velmi líbilo:) Mezi jinými vznikla Rovnováha, obrazy už jsem tehdy nenabízela, takže ji mám doma dodnes.

Krátce po narození druhé dcerky jsem vstoupila na Fler s prvními penály a taškami. Asi po roce a půl jsem nabídku rozšířila směrem k malým věcem. Mimo jiné jsem začala nabízet zápisníky v originálních obalech. A hle, valouny se vetřely znovu. 

Velevruby jsem zase ve zjednodušené formě uplatnila v Tajemství lasturového města

Zatím posledním článkem v řetězci valounů je vektorová grafika Kamenná polévka, nová interpretace Rovnováhy.

Děkuji vám, kdo jste se zastavili, a přeji pěkný víkend.

Šárka